Útočník, který s fotbalem začínal v Přehýšově, se ihned po svém příchodu do Spartaku prosadil do základní sestavy a góly střílel jako na běžícím pásu. Ve své první druholigové sezoně zaznamenal 21 branek, z toho dvakrát (proti Karlovým Varům a Liberci) trefil hattrick a pomohl týmu ke třetímu místu v tabulce.

V další sezoně 1960/1961 vstřelil 24 gólů a radoval se z postupu do první ligy, kam se Plzeň vrátila po devíti letech. Navíc si ho spoluhráči zvolili jako kapitána.

Na svého spoluhráče vzpomíná brankář Spartaku a odchovanec sušického fotbalu František Čaloun. „Jirka přišel do Plzně půl roku přede mnou. Byl o necelé dva roky starší než já, bydleli jsme spolu na ubytovně v Zahradní ulici. Byl to skvělý kluk, slušný v životě i na hřišti. Jako útočník a střelec byl často faulován, ale dokázal se ovládnout, nikdy neoplácel. Nepamatuji si, že by někdy byl vyloučen. Byl to pravý džentlmen,“ vzpomíná na svého kamaráda dnes 83letý legendární plzeňský gólman. „Jirka byl rozený kanonýr s velice tvrdou střelou. Jeho bomby při tréninku pořádně pálily, navíc se tehdy chytalo bez rukavic,“ usmívá se František Čaloun.

Spanilá jízda Jiřího Lopaty pokračovala i v první lize, po podzimu byl s třinácti brankami spolu s nitranským Pucherem nejlepším střelcem nejvyšší soutěže. Zejména díky jeho gólům obsadila Plzeň po podzimu v roli nováčka senzační třetí místo. Na jaře však Spartak postupně ztrácel dech a skončil devátý. Pro Jiřího Lopatu to ale byla výjimečná sezona, na jaře přidal ještě tři góly a s 16 brankami obsadil v tabulce střelců čtvrté místo.

DODNES NEPŘEKONANÝCH 16 GÓLŮ

„Byla to parádní sezona, dařilo se mi. Velký dík však patřil mým spoluhráčům, zejména pak Zdeňkovi Böhmovi a Jardovi Tykarovi, kteří mi na góly nejvíce přihrávali,“ hodnotil po letech Jiří Lopata.

Jeho 16 gólů v jednom ligovém ročníku v barvách plzeňského klubu od té doby nikdo nepřekonal. Stejného počtu gólů dosáhl až po 51 letech Marek Bakoš v sezoně 2011/2012, stejně jako později Michal Ďuriš (2015/2016) a Michael Krmenčík (2017/2018). Nutno dodat, že na začátku šedesátých let měla první československá liga jen 14 klubů, takže Jiří Lopata měl v sezoně jen 26 ligových kol, zatímco jeho následovníci v české nejvyšší soutěži mohli góly střílet ve 30 zápasech.

Lopatovi se dařilo i v následující sezoně 1962/1963, kdy přidal dalších jedenáct prvoligových gólů, z toho dal hattrick tehdejšímu Spartaku Praha Sokolovo (nynější Sparta). Na záchranu to bohužel nestačilo, Plzeň z elitní soutěže sestoupila, Jiří Lopata dál patřil k oporám mužstva a střílel góly i ve druhé lize.

„Na Jirku moc rád vzpomínám. Do Škodovky jsem přišel na konci roku 1966 z plzeňské Lokomotivy a on mě skvěle přijal. Byl o jedenáct let starší, ale vůbec mi to nedával znát, vzal si nade mnou patronát. Byl už na sklonku ligové kariéry, hrál potom stopera za třetiligové béčko, ale já byl rád, že jsem ho ještě jako hráče mohl zažít a poznat. Jirka byl slušný a inteligentní člověk, moc jsem se od něj naučil,“ vzpomíná na svého kamaráda Zdeněk Michálek, hráčská a trenérská legenda plzeňského klubu.

Jiří Lopata oblékal ještě rok ve třetí lize dres Škody České Budějovice a po návratu do Plzně se začal věnovat trenérské práci. Vedl béčko Škody Plzeň, v r. 1978 odešel do RH Cheb a s týmem postoupil do nejvyšší soutěže. Jako kouč působil i v Nitře, na Kypru a v pražských klubech Bohemians a v Dukle, s níž zasáhl i do evropských pohárů. Ve druhé lize pak vedl Škodu Plzeň, kde dal příležitost pozdější hvězdě světového fotbalu Pavlu Nedvědovi. Trénoval také 1. FC Plzeň ve třetí lize.

Po skončení trenérské kariéry fandil i nadále plzeňské Viktorii a se svými bývalými spoluhráči sedával na tribuně stadionu ve Štruncových sadech. Těšilo ho účinkování jeho klubu v evropských pohárech. „Klukům to moc přeji, je to obrovský úspěch. Dělají mi velkou radost a jsem moc rád, že jsem se takového úspěchu dožil,“ svěřoval se Jiří Lopata, který se minulý rok v dubnu ve věku 84 let odebral po vážné nemoci do fotbalového nebe. Do historie plzeňského klubu se zapsal zlatým písmem a právem se řadí mezi největší legendy.

Reinhard Nicklas a gólová radost.
LEGENDY VIKTORIE: O splněném snu kluka z Habartova