S fotbalem začínal doma v Habartově, kde hrál spolu se starším bratrem Gerhardem až do dorostu. „Bylo mi patnáct, bráchovi sedmnáct, když jsme hráli rozhodující zápas o postup z krajského přeboru do druhé dorostenecké ligy s vedoucím celkem UZ Plzeň. Soupeř byl o bod první a my potřebovali vyhrát. Pro Habartov to byla obrovská událost, zápas sledovaly tři tisíce diváků,“ vzpomíná Reinhard Nicklas. „Mohl jsem zápas rozhodnout, šel jsem sám na brankáře, ale gól jsem nedal. Utkání skončilo bez branek a postoupil soupeř,“ dodává.

Talentovaný mladík si nakonec dorosteneckou ligu zahrál, dokonce i první. „Týden po zápase přijeli ze Sokolova a chtěli, abychom s bráchou přestoupili do Baníku. Šel jsem jen já, brácha zůstal v Habartově a do Sokolova přestoupil až později v mužích,“ upřesňuje.

Reinhard začal v sedmnácti hrát v Sokolově krajský přebor za muže, stejnou soutěž hrál i na vojně za VTJ České Budějovice. „Měli jsme výborné mužstvo, hráli jsme o postup do divize. V brance chytal pozdější reprezentant Láďa Maier, trénoval nás Jindřich Dejmal. Na konci vojny jsem měl několik nabídek, z druholigové České Lípy, z prvoligových celků Českých Budějovic a Plzně, nabídku jsem měl i od Františka Plasse, který mě chtěl do Chebu. Nakonec byl úspěšný sekretář Škody Plzeň Zdeněk Michálek, kterému jsem podepsal přestupní lísky,“ vypráví.

Když jako jednadvacetiletý v dubnu 1987 poprvé vstoupil do kabiny prvoligové Škodovky, připadal si jako Alenka v říši divů. „Byl jsem vyjukaný, v kabině zkušení bardi a kapitán Miloš Paul. Jirku Sloupa a Milana Formana jsem zdravil ‚Dobrý den‘ a oni na to, co blázním. Mužstvo mě přijalo, zvládl jsem i zápisné v podniku v centru města,“ směje se.

ČESKÁ I NĚMECKÁ LIGA

V té době měl Reinhard Nicklas splnění klukovského snu na dosah. Po pěti zápasech za juniorku Škodovky se dočkal nastoupil v průběhu zápasu v pražském Edenu proti Slavii. „Hrál jsem posledních 25 minut. A pocity? Hodně smíšené. Na jedné straně jsem dosáhl něčeho, o co jsem celý život usiloval, dostali jsme však výprask 1:5 a já z toho byl špatný. Když jsem si, ještě plný emocí, ve sprše čistil kopačky, prohlásil jsem, že jsem si sice splnil sen, ale že končím,“ popisuje svoji premiéru v lize.

Slova o konci se naštěstí nenaplnila, Reinhard Nicklas si v dresu s okřídleným šípem na prsou připsal v záloze nebo ve středu útoku v první i druhé lize další starty. Barvy Škody Plzeň hájil až do ledna 1992, kdy odešel na půlroční hostování do Liberce, kterému pomohl zachránit druhou ligu. „Dostal jsem nabídku pokračovat v Liberci, ale odmítl ji. Měl jsem rodinné problémy a nechtělo se mi dojíždět z Plzně tak daleko. Nakonec jsem se stejně rozvedl,“ říká Reinhard, který poté zamířil do Helmbrechtsu, týmu německé Landesligy. V první sezoně mu pomohl k postupu do Bayernligy, tehdy třetí nejvyšší soutěže, kde další čtyři sezony patřil k oporám týmu. Odehrál 111 zápasů a vstřelil 17 gólů.

V Německu hrál Reinhard Nicklas i v dalších klubech, v Altötingu, jako hrající kouč také v Zentingu, krátce působil ve Vornbachu. Rád vzpomíná i na působení v Rokycanech pod trenéry Michálkem nebo Lopatou, kde se potkal s bývalými viktoriány Miroslavem Mikou, Pavlem Vajglem, Liborem Smetanou. „Velkou osobností byl šéf klubu Luboš Mašek, skvělý člověk,“ vzpomíná Reinhard Nicklas, který před třemi roky, ve svých 53 letech, podstoupil výměnu kyčelního kloubu. „Bolesti byly nesnesitelné, v noci jsem nemohl spát, kulhal jsem, měl jsem jednu nohu kratší. Po operaci se mně obrovsky ulevilo, cítím se výborně, jezdím na kole, na bruslích, dokonce jsem se vrátil k fotbalu a hraji v šestapadesáti letech za starou gardu Viktorky,“ pochvaluje si Reinhard, který přes týden pracuje v Německu a víkendy tráví doma v Plzni.

„Už osmnáct let pracuji v jedné firmě, mám na starosti příjem a expedici materiálu. Německy umím slušně. Otec byl sice Němec, ale doma jsme mluvili česky, hodně jsme s bráchou pochytili od babičky, otcovy matky. Kromě němčiny uplatním v práci i ruštinu, protože řidiči kamionů bývají většinou Ukrajinci,“ říká podruhé rozvedený otec tří dětí.

„Z prvního manželství mám syna Reinharda, který to v pozemním hokeji dotáhl až do reprezentace, z druhého manželství, trvajícího 28 let mám Daniela a Adélku. Oba se věnují florbalu, jde jim to skvěle, zejména Adélka je talent. Už přes rok žiju sám, nikoho nehledám a beru život, jaký je,“ dodává Reinhard Nicklas.