Škody přemnožené zvěře mají denně na očích také obyvatelé severozápadu Čech. Zdejšímu botanikovi Karlu Neprašovi vadí, že se v tuzemsku dlouhodobě podporuje jen pár druhů savců včetně nepůvodních.

„Pokud tolerujeme přezvěření několika málo druhů, vystavujeme jiné skupiny zátěži. Ta je v některých případech enormní a může dojít k jejich lokálnímu vymizení,“ upozorňuje Nepraš. Zažil to v přírodní rezervaci Sluneční stráň na Ústecku. „Před 20 lety to byla květnatá skalní step se spoustou vzácných druhů rostlin. Teď je to spasené, zdupané, pokálené, všude spousta plevele,“ popisuje botanik.

Ochránci přírody nebijí na poplach sami. Přemnožení býložravci totiž dělají sekyru do rozpočtů lesníků, když okusují pupeny, listy a výhonky mladých stromků, ohryzávají kůru, parožím ničí kmínky či vyžerou bukvice a žaludy. Brzdí tak celkovou obnovu lesů, v nichž jdou škody podle iniciativy Zachraňme lesy do několika miliard ročně.

Menší výnosy mají kvůli přezvěření i zemědělci. A lidem v zahradnických koloniích prasata leckdy likvidují celé zahrady. Někteří divočáci se odváží i na sídliště. Chybějící predátory v české krajině by měli podle mnohých hlasů nahrazovat myslivci.

Normy nefungují, jsou to jen čísla 

Andrea GüttlerováAndrea GüttlerováZdroj: Českomoravská myslivecká jednotaMyslivci se spíš než o přemnožené zvěři chtějí bavit o jejích zvýšených počtech, a jen v některých regionech. „Že s tím nic neděláme, je nepravda. Samozřejmě stavy redukujeme, máme na to plány, které musíme dodržovat,“ říká do telefonu Andrea Güttlerová, mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ). Připomíná i nedávnou kampaň myslivců na zvěřinu. „Jestli máme redukovat zvěřinu, musíme mít i nějaký odbyt,“ vysvětluje mluvčí. Podrobněji se ČMMJ vyjadřuje k problému v souvisejícím rozhovoru.

Podle některých myslivců se lesníci příliš nesnaží o ochranu nové výsadby. Oplocenek je málo a jen postřik stromků nestačí. Myslivci také podle některých z jejich středu nemají dost šancí na to redukovat v některých oblastech zvěř. „Poplatkové lovy stojí hodně peněz a normální myslivec si to nemůže dovolit,“ upozorňuje František Švec, předseda litoměřického okresního spolku. Lidé, kteří si za draho pronajmou honitbu, tak učiní spíš za účelem lovu trofejové zvěře. Ale problém je spíš ta holá.

Na území, kde hospodaří spolky, se podle některých mysliveckých předáků stavy zvěře v rozumné míře udržují podle plánu státní správy. Jenže výkazy podle některých hlasů nemusí vůbec odpovídat skutečnosti. Zvěř v lesích bývá těžké vůbec jen spočítat. A skutečný odlov nepodléhá účinné kontrole. Ochránci přírody si hodně slibovali od vlka. Jenže podle myslivců jde spíš po ovcích v ohradách, než aby se honil za srnkou.

Schovávají se v řepce a kukuřici

V lesích pod Řípem, kde je doma předák litoměřického spolku, myslivci nemají problém s výraznějším množstvím černé. Teď tu ale mají nově nastěhované muflony, kteří začínají dělat škody. „Nejsou naši, prakticky se sem nastěhovali, nemáme povolení k odstřelu. Než nám státní správa vyřídí výjimku, budou nejspíš pryč,“ konstatuje Švec.

Jinde se ale divočákům daří. A to přestože je na ně v některých oblastech zástřelné. Podle Švece mívají myslivci v lesích s přemnoženou černou služby, chodí na posedy i v noci a hlídají hrách i brambory. „Ale úplně uhlídat se to nedá,“ připouští myslivec.

Podle něj nahrávají přemnožení i obří zemědělské lány, uprostřed kterých se černá a další zvěř ztratí a v tichosti páchá velké škody. „Měl by od lesa být pruh s nějakou plodinou, kde ta zvěř bude vidět, aby se dala redukovat,“ uvažuje Švec.

Výraznější regulaci brání i etické aspekty. Není třeba běžné střílení březích samic ani bachyň od mladých. Podle některých hlasů by myslivci aspoň mohli omezit zimní přikrmování. S tím ale myslivci nesouzní. „Když přijdou mrazy, tak jim nedejte. Zvlášť když ubývá drobná. Navíc když nepřikrmuji, neměl bych tam podle zákona střílet,“ vysvětluje Švec.