Cestou ze stadionu ke stanici metra ho neznámý útočník zasáhl dlažební kostkou do hlavy a vážně ho zranil.

S proraženou lebkou byl převezen v Praze do nemocnice a operován. Následovala zdlouhavá rehabilitace, pět a půl měsíce byl v pracovní neschopnosti.

„Nejhorší byly první dva měsíce. Kvůli přerušení nervů v obličeji jsem měl ochrnutou levou tvář, nemohl jsem otvírat čelist. Sníst třeba rohlík byl velký problém,“ vzpomíná období po operaci.

Jeho stav se naštěstí postupně zlepšoval. „Chodil jsem v Plzni na rehabilitace k paní doktorce Mentlové, kde mě hodně pomohli, a jsem jim za to moc vděčný,“ říká jednapadesátiletý fanoušek Viktorie Plzeň.

Před dvěma dny se Vlastimil Kovář po téměř půl roce vrátil do práce, je mistrem ve Škodě TVC.

„Je to pro mě po tak dlouhé době změna, ale rychle si zvykám. Kolegové mě přijali v pohodě,“ říká Kovář.

Těžké Kovářovo zranění vzedmulo vlnu solidarity mezi fotbalovou veřejností. Krátce po operaci ho ve Vinohradské nemocnici navštívili kapitán Viktorie Pavel Horváth a generální manažer Adolf Šádek, klub mu věnoval dres a doživotní permanentku na ligové zápasy Viktorie.

„Kluci z kotle na mě uspořádali finanční sbírku a vybrali pět tisíc korun. Po celou dobu jsem byl v kontaktu s Romanem Bakalou z P–fans, některými hráči Viktorie i vedením, zejména s obchodním a marketinkovým manažerem Jaromírem Hamouzem. Na návštěvě u mě byli trenér Zdeněk Michálek či nestor plzeňských fanoušků Petr Lindmajer,“ vypráví. „Velkou radost jsem měl z blahopřání k novému roku, které jsem dostal od fotbalistů Viktorie, Slavie, Českých Budějovic, Mladé Boleslavi. Slzy v očích jsem měl, když jsem obdržel poštou přání z Austrálie od trenéra a plzeňského patriota Vítězslava Lavičky,“ říká.

Dnes se Vlastimil Kovář vydá skoro po půl roce znovu na ligový fotbal. Zápas se Spartou si nenechá společně s manželkou a synem ujít.

„Do ochozů vedle kotle ale zatím nepůjdu, sednu si raději na hlavní tribunu. Přiznám se, že mám obavy, aby se něco nestalo. Nechci zbytečně riskovat. Chtěl bych poprosit příznivce obou klubů, aby se fotbalem jenom bavili a respektovali navzájem jeden druhého,“ vzkazuje oběma táborům Vlastimil Kovář.