Je úterý, něco po desáté hodině dopoledne. Společně s plzeňskými strážníky vyrážím na kontrolu zdejších bezdomovců. „Vzhledem k chladnému počasí teď lidi bez domova kontrolujeme častěji. Hrozí totiž, že by mohli umrznout," vysvětluje strážník Ondřej, který se prioritně na zaměřuje na lidi bez domova. Jde s námi ještě jeho starší kolega Kamil. Dozvídám se, že strážníků, kteří se zabývají především touto problematikou, se na služebně střídá deset.

„Zaměřujeme se hlavně na centrum města, sadový okruh, autobusové i vlakové nádraží, různá zákoutí, prostor pod mostem Milénia, zahrádkářskou kolonii na Jateční třídě atd. Míst, kde lidé bez střechy nad hlavou přespávají, je hodně," vysvětluje Ondřej.

Míříme do lokality U Ježíška. Otevřený provizorní příbytek v nebytových prostorách pod garážemi na soukromém pozemku nedaleko loděnice ČSAD tu obývají dva bezdomovci. „Jsou tu zhruba půl roku," říká strážník Ondřej, když vystupujeme do strmého svahu. Místo je poměrně dobře skryté, ale od řeky je vidět. Po vyšplhání na svah se člověku nabídne děsivý pohled na metráky všelijakých odpadků. Jsou zde i výkaly a místem se line zápach. „Je tady někdo?" ptá se strážník Ondřej a nahlíží do provizorního příbytku. „Jo," ozývá se mužský hlas.

Na matraci tu leží třicetiletý Koloman, strážníci jej dobře znají. Vídají ho tu asi tři měsíce. Muž tvrdí, že věci, které se v místě nacházejí, tam nenanosil on, ale kamarádi, kteří je často navštěvují. Zimu podle svých slov musí vydržet. „Jinou možnost nemám," vysvětluje. Živí se tím, co najde v popelnicích.

Se strážníky poté míříme na otevřené prostranství pod mostem Milénia, kde je parkoviště a nedostavěné nebytové prostory. Všude se povalují odpadky, musíme také dávat pozor na výkaly. Je až s podivem, že jsme kousek od středu města. Dozvídám se, že bezdomovci se tu pohybují hlavně v létě.

Zahrádky na Jateční

Kontrola je u konce a my se přemisťujeme do zahrádkářské kolonie na Jateční třídě, která je v blízkosti známého pavlačového domu. Bezdomovci tu přebývají hned v několika chatkách. Strážníci bouchají na dveře jedné z nich. „Haló, kontrola. Vstávat!" Nic se neděje, takže jeden ze strážníků otevírá dveře chatky a vchází dovnitř. Na starém gauči tu leží starší muž zabalený v dekách. Po chvíli se dozvídám, že zase tak starý není, je mu teprve 43 let, poznamenal jej však život na ulici. „Jsem venku od roku 2004," říká a představuje se jako Karel. Na ulici jej prý přivedly problémy doma poté, co přišel z vězení. Tam se mimo jiné už zanedlouho vrátí. „Kvůli krádeži kabelů," svěřuje se a ukazuje na dopis z věznice. Po chvíli se ptám, zda se nezkoušel vrátit se do normálního života. „Tohle je pro mě normální život," odpovídá muž, který měl kdysi rodinu.

Obydlená je i vedlejší chatka. Přespává tu osmatřicetiletý Honza. Strážníci kontrolují jeho doklady a já se ptám, jak dlouho je na ulici a co ho na ni přivedlo. „Tři měsíce. Vyřadili mě z pracáku a pak mě vyhodili z ubytovny. U mámy se nechci prosit," vysvětluje muž, který pochází z Plzně. Mrazivé počasí se podle něj vydržet dá. „Jde to, pokud vám nezmrzne pití," usměje se a ukazuje na PET lahev s ledem.

Míříme k dalším provizorním příbytkům. „Je tady kontrola. Otevřete!" Nikdo se ale neozývá, tak strážníci sami otevírají dřevěné dveře. Uvnitř nikdo není. Z chatky se ale line silný zápach a všichni si zacpáváme nosy. Je tu několik matrací a deky a všude se válí odpadky. Strážníci vstupují ještě do dalšího příbytku, kde to vypadá podobně, je tam ale jen jedna matrace. „Tady přespává chlap se svou ženskou," říkají mi strážníci a mě v té chvíli napadá: vskutku romantická klícka…

Hlavní nádraží

Odjíždíme na hlavní vlakové nádraží. Strážníci sem míří často, bezdomovci se to tady totiž jen hemží, žebrají od kolemjdoucích peníze a cigarety. Přicházíme k partičce mladých lidí. Strážníci už všechny znají. „Jak jste na tom? Byli jste na pointu?" ptají se strážníci. (tzv. Point 14 na Husově třídě je místo, kde se snaží pomoci drogově závislým) „Dneska ještě ne," odpovídá mladá žena. Celá se třese, s ostatními tu postává už několik hodin. Úsměv na tváři jí však nechybí. „Nechám si zvětšit prsa a pak zbohatnu," šklebí se na ostatní a máchá PET lahví s vínem.

Kousek od ní postává osmatřicetiletý Karel. „Z baráku jsem od osmnácti," popisuje. Vzápětí však vysvětluje, že ne celou dobu byl bez střechy nad hlavou. „Občas jsem měl nějaký byt, byl jsem taky na squatu. Není to tak, že bych byl vyloženě někde na lavičce," brání se nálepce bezdomovec a dodává, že takový život mu vyhovuje. Sehnat jídlo podle něj není problém. „Víme, kam jít. Markety, známí a tak," utrousí. Celý se přitom třese. „Je fakt zima," krčí se. Přespávat prý teď chodí do jedné garáže.

Bez střechy nad hlavou je už tři měsíce další muž, který u nádraží postavá se psem. „Rozešli jsme se s přítelkyní a ona mě vyhodila," popisuje svou cestu na ulici Gustav. Jídlo prý shání, kde se dá, občas se nají na charitě. Má slabost pro alkohol a jako bezdomovec neskončil poprvé, holedbá se však, že by rád našel cestu zpět.

V Plzni se podle průzkumů nachází kolem 250 lidí bez domova. Krajská metropole je specifická tím, že je tu velký podíl mladých lidí, například i kolem 20 let. Většinou za sebou mají drogovou minulost.

Nedávejte jim peníze, stejně je propijí, říkají strážníci

Lidé jsou nepoučitelní, shodují se plzeňští strážníci Ondřej a Kamil. Narážejí přitom na to, že mnoho lidí dá v dobré víře bezdomovcům peníze na jídlo, jenže ti je pak utratí za alkohol a tabák. „Nepomáhají jim. Naopak jim tím prokazují medvědí službu," říkají strážníci, kteří jsou prioritně zaměřeni právě na práci s bezdomovci.

„Lidi řeknou, že jim jich je líto, tak jim nějakou tu korunu dají. Většinou si ale jídlo nekoupí, peníze utratí za víno nebo tvrdý alkohol," vysvětluje strážník Kamil.

Místa, kde bezdomovci přebývají, má městská policie důkladně zmapovaná. Denně je totiž kontroluje, ať už kvůli výskytu hledaných osob či kradených věcí, ale i zdravotnímu stavu lidí bez domova. Od podzimu totiž v Plzni zemřelo pět bezdomovců včetně jedné ženy. V posledních dnech, kdy teploty v noci klesají hluboko pod bod mrazu, jsou pak kontroly bezdomovců ještě častější.

Stovky lidí na ulici

Podle analýzy Fenomén bezdomovectví, kterou před dvěma lety zpracovala katedra sociologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, se v krajské metropoli pohybovalo na 250 lidí bez střechy nad hlavou. V roce 2009 to přitom bylo „jen" 179, a je tedy vidět, že bezdomovců přibývá. Na čtyřicet procent z nich jsou cizinci, většinou pak Slováci.

Na uvedený projekt loni navázala další studie, která monitorovala lidi převážně na ubytovnách, kteří jsou bezdomovectvím vážně ohroženi. Byly jich na čtyři stovky.

Bezdomovci v Plzni jsou různého věku, ukazuje se však, že je zde hodně mladých lidí, mnozí dokonce kolem dvaceti let. „Často za sebou mají drogovou minulost. Když s nimi mluvíme, zjišťujeme, že na ulici se drtivá většina z nich dostala svou vinou," popisuje strážník Ondřej. Lítost pak podle něj určitě není na místě.

„Je to děsivé zjištění, ale tihle lidé o pomoc už dnes ani nestojí. Život na ulici jim vyhovuje," hovoří strážník Ondřej ze své zkušenosti.

Se svým kolegou pravidelně míří na autobusové a vlakové nádraží, kde postávají skupinky převážně mladých lidí bez domova. Často vyrážejí také do sadového okruhu centra města nebo na prostranství pod mostem Milénia.