„Za celou dobu svého působení u dopravních podniků jsem měl velké štěstí na lidi kolem sebe. To je hodně důležité," bilancuje Václav Zikmund.

Jak vypadaly dopravní podniky v době, kdy jste nastupoval?
Tehdy najezdily vozy dopravního podniku po Plzni deset milionů kilometrů ročně, dnes jich najezdí 15 milionů. Jezdily tu T1 tramvaje a devítky trolejbusy, to už jsou dnes historická vozidla. A ve vozech jezdili průvodčí. Mnohdy to byly krušné chvíle, neměli jsme peníze na obnovu a rozvoj. Třeba jsme i opravovali staré tramvaje, které se už vyjezdily v Praze. My jsme je kupovali do Plzně, kde jsme je dávali dohromady. Kvalita dnešní a tehdejší dopravy se vůbec nedá srovnávat. Dnes je samozřejmě daleko lepší vybavení vozidel, odbavovací systémy, informační systémy, dispečink. Dnes jsme přes dispečink v neustálém kontaktu s každým vozidlem na trati. Víme, kde a o kolik vteřin se zpožďuje, víme velice přesně, co se s ním děje.

Dopravní podnik teď prochází obrovskou privatizací, kdy odchází do Škodovky veškerá údržba vozidel. Podnik vlastně přichází o svou významnou část.
My jsme vždycky bojovali o to, abychom pro údržbu získali nějaký závod a odstavné plochy pro naše vozy. Ale nikdy k tomu nedošlo, protože to stálo obrovské peníze.

Nové depo je ale často kritizováno už vzhledem ke třicetileté době jeho splácení.
Vždycky musíte jít do nějakého kompromisu a ten byl v tom, že si to vzala Škodovka. Pokud to všechno dopadne dobře ekonomicky, je to nejlepší řešení, jaké mohlo být. I naši lidé z údržby jsou jednoznačně pro, ve Škodovce budou mít prvotřídní informace o technologiích a mohou na sobě více pracovat.

Dopravní podnik ročně spolyká z pokladny města téměř 800 milionů korun. Myslíte, že tuto částku je ještě možné dál zvyšovat, nebo už máme dopravu v Plzni na takové úrovni, že nebude třeba dalších a dalších investic?
Investice budou třeba vždycky, jednoznačně do obnovy vozového parku. My jsme už od rekonstrukcí vozů víceméně upustili a nakupujeme nová vozidla. Jediné řešení, jak nezvyšovat nárůst úhrady prokazatelné ztráty, je nepatrné snižování dopravního výkonu. Když nepojedeme 15 milionů kilometrů, ale pojedeme třeba jen 14. Ale chce to najít takové cesty, aby to cestující nepoznali. Jde o tzv. mrtvé doby, kdy jede ve voze minimum lidí.

Třeba do okrajových částí města jezdí velké nenaplněné autobusy. Proč nenakoupí dopravní podnik menší autobusy s levnějším provozem, které by mimo špičky trasy obsluhovaly?
Už se na tom pracuje. Chceme začít nočními linkami do okrajových částí města z pátku na sobotu a ze soboty na neděli. K těmto jízdám chceme malé autobusy, dokonce i elektrobusy.

Co tramvajová trať na Borská pole, jejíž stavbu politici nejdřív slibovali, pak ji ale odložili?
Můj názor je, že by se postavit měla. Bez pardonu. Je to obrovská příležitost pro to území a pro jeho obsluhu. Nosný prvek dopravy v tomto městě je jednoznačně tramvajová doprava. Tramvaj je daleko rychlejší a přepraví spoustu lidí za krátký čas přes dlouhý úsek. Měla by být v Plzni rozšířena.

Kde vidíte dopravní podniky za padesát let? Jak budou fungovat, kolik bude stát v Plzni jízdenka?
Město se bude muset zaobírat otázkou, jakým způsobem se musí vylepšit služby pro cestující, přičemž cena jízdenky bude vždycky alfou a omegou. Všichni by se měli snažit natáhnout cestující do veřejné dopravy. S tím ale nesouvisí jen cena jízdného, jde například i o možnost parkování. To je jeden z klíčových problémů. Pokud budu moci zastavit auto na kraji města a dostanu tu za parkovné i jízdenku veřejnou dopravou do města, je to ono.

To je ale odvaha politického rozhodnutí. Zlevnit jízdné a vytěsnit z města auta.
Samozřejmě. Jsou tu různé tlaky na radnici a je to skutečně vůle politiků. Například cena jízdného nemusela být podle mě v Plzni tak vysoká, když se skočilo z dvanácti rovnou na 18 korun za jízdenku. Ten skok mohl být menší. Ale hlavně by se měla doprava v Plzni celkově vyvážit. Když budou jezdit lidé víc s námi veřejnou dopravou, město bude bez aut daleko čistější.

Václav Zikmund

V Plzeňských městských dopravních podnicích strávil čtyřicet let a sedm měsíců. Začínal tu jako praktikant, byl mistrem měníren, vedoucím střediska energetiky, technickým náměstkem i ředitelem. Říká, že není klasickým dopravákem, ale je především technik a v podniku se mu vlastně splnilo všechno.
„Postavil jsem tady malou vodní elektrárnu, zrekonstruovali jsme všechny měnírny a vystavěli jsme nové měnírny pro rozvoj elektrické trakce. Stavěl jsem trakční vedení na Severní Předměstí, stavěli jsme Bolevec," bilancuje Václav Zikmund.