„S velkým zármutkem a s bolestí v srdci oznamujeme, že včera zemřel ve věku 98 let pan Louis Gihoul, čestný občan města Holýšova… V jeho osobě ztrácíme nejen čestného občana našeho města, ale zároveň spravedlivého a férového muže. Přátelství, která v našem městě, ale i v Plzni navázal, byla velmi pevná a srdečná. Naše vzpomínky na společně strávený čas nikdy nevyblednou. Upřímnou soustrast jeho rodině a všem jeho blízkým. Sbohem Louisi, sbohem Lulu,“ rozloučilo se s veteránem město Holýšov. 

Životní příběh Louise Gihoula zaznamenala Paměť národa, dostupný ZDE.

Louis Gihoul se narodil 14. listopadu 1923 v průmyslovém městě Seraing nedaleko Lutychu. Jeho tatínek pracoval jako inženýr a vypracoval se na ředitele v ocelárnách. Louis začal za války studovat na technice. V roce 1942 odmítl odejít na práci do Německa a zapojil se do odboje. Po osvobození Belgie americkou armádou vstoupil jako dobrovolník do 17. střeleckého praporu, který byl nasazen spolu s 3. americkou armádou. V květnu 1945 došel až do západních Čech, konkrétně do Holýšova a Plzně.

Po demobilizaci dostudoval techniku a v roce 1947 odešel pracovat do koloniální správy Belgického Konga. V Kongu žil do roku 1962, poté se přestěhoval do Kanady (provincie Québec). Od roku 1992 žil opět v Belgii. Rád a často se vracel do Plzně na oslavy osvobození. Od roku 2008 byl čestným občanem města Holýšov.

Konvoj svobody s více než 250 historickými vojenskými vozidly projel v neděli centrem města a zakončil letošní Slavnosti svobody. Přehlídky si zúčastnili i tři američtí a dva belgičtí účastníci osvobození v roce 1945, kterým mávaly tisíce lidí.
Slavnosti svobody v Plzni provázel obdiv a vděčnost. Podívejte se na fotky

Louis Gihoul přijel poprvé na Slavnosti svobody v roce 1991. V rozhovoru pro Radniční listy v květnu loňského roku uvedl, že to byla neuvěřitelně emotivní chvíle. „Radostí jsme se smáli i plakali, prožívali jsme opravdu velmi silné emoce. Město nás přivítalo jako krále! Plzeňané nás svým nadšením a vděčností zasáhli hluboko v srdcích,“ řekl loni Louis Gihoul. Přiznal, že nejkrásnější vzpomínkou z května 1945 pro něj navždy zůstanou krásné české dívky podávající vojákům šeříky.

O pomíjivosti lidského života si byl Louis Gihoul s přibývajícím věkem stále více vědom. „V roce 2019 jsem poznal, jak rychle nás ubývá. Během Slavností svobody jsem si plně uvědomil, kolik amerických a belgických veteránů už nikdy nebude moci do Plzně přijet, a to mě velmi zasáhlo. Přijetí ale bylo stále stejně vřelé. Od té chvíle nepřestávám doufat, že znovu prožiji ty vzácné okamžiky setkání s vámi všemi, našimi přáteli z Plzně a z Holýšova, z nichž jsem s některými pravidelně v kontaktu,“ řekl v rozhovoru. Zdroj: Město Plzeň, Eva Kriegerová