Ještě loni se zúčastnil společně se čtveřicí spolubojovníků z USA a Belgie Slavností svobody v Plzni, kdy lidem mával z jeepu při tradičním Konvoji svobody.

Richard Pieper narukoval do americké armády v roce 1943, kdy mu bylo 19 let. Po výcviku skončil u 97. pěší divize, která byla cvičena pro vyloďování na pacifických bojištích, nakonec však byla nasazena v Evropě, kam dorazila v únoru 1945. Pieper své první bojové zkušenosti získal u Maindorfu v Německu, jeho jednotka se poté zúčastnila i březnových bojů o známý most u Remagenu. Osvobodila koncentrační tábor Flossenburg a před příjezdem do Plzně také Cheb, Mariánské Lázně či Karlovy Vary, její vojáci se dostali až do kláštera v Teplé. Pieper například vzpomínal, jak jel z Teplé džípem do Plzně něco vyřizovat a zpět si z Plzeňského Prazdroje vezl pro svou rotu pět sudů piva. Prý to všechny moc potěšilo.

| Video: Youtube

„Můj táta, Richard G. Pieper, zemřel náhle ve svém domě. Chyběla mu moje máma, která odešla před 14 měsíci a on každý den říkal, že si přeje být s ní. I přes jeho pokročilý věk se však cítil dobře,“ napsala Pieperova dcera Christina Pieper-Bigelow. „Byl to pozoruhodný člověk, který dokázal cokoli opravit, vyrobit, postavit a měl přímo encyklopedickou paměť na vtipy. Miloval svou rodinu, miloval svého Boha, miloval své přátele a miloval Plzeňany, za nimiž každoročně zavítal na Slavnosti svobody,“ připomněla a také velmi poděkovala svému synovi Josephovi, který se o svého dědečka posledních sedm měsíců staral.

Po odchodu z armády se Richard Pieper stal majitelem pohřebního ústavu. Později pracoval na poště, v obchodním oddělení v chemické společnosti, byl také majitelem restaurace i firmy na opracování mramoru. Svou pracovní kariéru zakončil obchodováním s domácími spotřebiči spojenými s přestavbou kuchyní. Na plzeňské Slavnosti svobody jezdil od roku 1995 a se svou rodinou také několikrát navštívil klášter v Teplé.

Pieper je třetím z veteránů, kteří se ještě loni zúčastnili Slavností svobody, ale na ty letošní už nepřijedou. V červenci 2022 zemřel Belgičan Louis Gihoul a v listopadu jeho krajan Valère Gustin.