Přijedou Cimrmani. Zpráva, která se jako blesk roznesla po Plzni, třebaže propagace neproběhla prakticky žádná. Po Divadle Miroslava Horníčka, KD Peklo, JAS či Alfě na Americké se ansámbl žižkovského Divadla Járy Cimrmana tentokrát vypraví s představením Lijavec do Nového divadla v Jízdecké ulici.

Vstupenky, jak je u tohoto divadla zvykem, se neprodávaly přes internet, ale pouze přes pokladnu Divadla J. K. Tyla. A přesto se po nich jen zaprášilo, v pátek bylo divadlo zaplněno do posledního místečka.

Aplaus sklidili Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Genadij Rumlena, Marek Šimon a Václav Kotek už ve chvíli, kdy se objevili na jevišti s úvodním seminářem. Diváci reagovali na každé jejich slovo, vtip a zejména na jakékoli odchylky od nahrávek, přidané poznámky či pozměněné hlášky.

„V tak velkém divadle jsme ještě nehráli. Hráli jsme tedy v Národním, to je taky dost velké, ale tohle mě ohromilo," řekl Deníku po představení jeden ze zakládajících členů divadla Zdeněk Svěrák. „Trochu mě zamrzelo, že jsme museli dbát na to, abychom všechno říkali nahlas dopředu, protože tady prý akustika není valná. Tady by se dobře hrál Cimrman v říši hudby, protože tam máme mikroporty," dodal osmdesátiletý Svěrák.

Problémy s akustikou se projevily zejména u úvodního semináře. „Hra byla slyšet skvěle, ale v semináři jsme přišli o poznámky, které pronášel pan Kotek nebo pan Brukner, když nebyli u pultíku s mikrofonem," poznamenal Pavel, který dorazil z Blovic.

„Diváci byli bezvadní a všechno to řvaní nám vynahradili," poznamenal Zdeněk Svěrák. Při děkovačce je totiž na pódium vytrvalým potleskem přivolali několikrát, a nakonec je dokonce odměnili potleskem vstoje.

Naposledy hrálo Divadlo Járy Cimrmana v Plzni na jaře 2014 v rámci Smetanovských dnů. Dvě představení tehdy odehráli v Pekle.