Především v poslední letech pak trávil Václav Havel hodně času v Karlových Varech. V západočeských lázních se totiž často léčil a hledal zde odpočinek.

Lidé v městech i obcích na nedělní smutnou zprávu o skonu Václava Havla okamžitě reagovali. Na radnicích se objevily černé vlajky, lidé spontánně zapalovali svíčky, za exprezidenta se budou sloužit i zádušní mše. V Plzni se uskuteční ve středu 21. prosince od 16.30 hodin v katedrále sv. Bartoloměje. Hlavním celebrantem bude plzeňský biskup Mons. František Radkovský.

Havel - dramatik

Půl roku předtím, než si Václav Havel odvezl Cenu 1. června, měla v Plzni premiéru Havlova divadelní hra Odcházení. „Při zkoušce a při premiéře Odcházení jsem stála vedle pana prezidenta a velkého dramatika, a přitom to byl pořád ten Vašek, kterého jsem znala z dětství a z mládí, stejně kamarádský a stejně skromný. Dojímalo mě, že ani jako světová autorita se v tom podstatném, po stránce lidskosti, vůbec nezměnil,” vzpomíná na tuto spolupráci Monika Švábová, která si v plzeňské inscenaci Odcházení zahrála hlavní ženskou postavu - Irenu. Zároveň tak naznačila, že se s ním setkávala už dříve. „Nejprve v dětství, kdy docházel k nám domů za mým bratrem, protože byli spolužáci a nejbližší kamarádi. Když jsem o pár let později jako studentka DAMU hostovala v Divadle Na zábradlí, on tam byl dramaturgem,” vysvětluje. Setkávání před třemi lety, spojené s Odcházením, však považuje za nejhezčí a nejsilnější.

Antonín Procházka, herec Divadla J. K. Tyla, režisér a dramatik, se setkal s Václavem Havlem taktéž už před lety, ale až po roce 1989, ač nepřímo je spojila už předlistopadová doba. „Když přijel Václav Havel do Plzně poprvé, už jako prezident, chtěl se setkat s těmi, kdo podepsali petici za jeho propuštění, když byl ještě disidentem. Bylo nás tehdy ´sedm statečných´. Já se toho setkání nemohl bohužel zúčastnit, protože jsem točil v Praze. On ale trval na svém a sešel se se mnou separátně, pozdě večer, až jsem dorazil. Tím mě dostal,” vrací si v paměti Procházka své první setkání s člověkem, který pro něj byl mimořádným. „Plaše mi tehdy stiskl ruku a řekl: Děkuji. A zmizel za rameny své početné ochranky,” dodává. Byla to krátká chvilka, ale Havlovi na ni přesto záleželo.

Havel a socha

Nepřímo byla s bývalým politikem spjata i studentka sochařství Barbora Daušová, která rok pracovala na soše Václava Havla v životní velikosti. „Hodně jsme o něm i doma mluvili. Je to významná osobnost, která mi stála za to se jí zabývat. Oslovil mě i jako člověk, jak jsem ho poznala díky filmu Občan Havel,” vysvětluje Daušová.

A jak měl bohatý a nelehký osud první prezident České republiky, užila si své i socha. Na loňském Pilsner Festu ji totiž někdo ukradl, o několik týdnů později bylo dílo z polyesterové pryskyřice nalezeno značně poničené v příkopu u dálnice. Barbora musela sochu opravit, od letošního srpna stála v pražské kavárně Slavia.

Havel a Šumava

Exprezidenta Václava Havla velmi zajímav i vývoj v Šumavském národním parku. Naposledy v dubnu letošního roku se veřejně postavil proti plánům ředitele parku Jana Stráského kácet smrky napadené kůrovcem i v nejcennějších zónách parku.

„Situaci, kdy v nejcennějších částech Národního parku Šumava mají určovat vývoj pily dřevorubců místo divoké přírody, považuji za skandální,” řekl tehdy novinářům Havel.

Havel: Osvobodili nás Američané

Poprvé Plzeňané tváří v tvář tleskali Havlovi 6. května 1990, kdy v Plzni přednesl projev při oslavách osvobození. „Po dlouhá desítiletí předstíral komunistický režim, že Československo bylo osvobozeno pouze Rudou armádou. Významnou část Čech osvobodili Američané a na našem osvobození se podílelo, byť třeba nepřímo, vlastně všech čtyřicet pět národních armád či armádních jednotek. Abychom tento fakt po létech jeho zamlčování výrazně připomněli, rozhodli jsme se uspořádat oslavy pětačtyřicátého výročí konce druhé světové války zde v Plzni,” řekl tehdy Havel.