Zajímá nás jejich proměna, kterou prošly za více jak sto let. Na úvod ale ještě zůstaneme za hradbami, které obklopovaly a chránily město od jeho založení roku 1295. K hradbám neodmyslitelně patřily i příkopy, pokud možno vodní. S tím Plzeň problém neměla, vydatnému soutoku Radbuzy a Mže při obraně před nepřítelem ještě trochu pomohla – vytvořením Mlýnské strouhy a Soukenické stoky (nebo také Soukenické valchy). O té, méně známé, se však jen zmíníme, protože se nemůžeme opírat o fotografický materiál. Příkopy společně s většinou hradeb totiž zmizely dávno před vynálezem fotografie – v letech 1795 - 1825 a na jejich místě postupně vznikaly dnešní okružní sady kolem historického jádra.

Soukenická stoka vycházela z řeky Mže v místech dnešní Lochotínské lávky a zásobovala vodou nejen soukenické dílny před hradbami, ale i příkop na západní a jižní straně města. Tedy, řečeno dnešním pohledem, od Pekla pod divadlo a kolem Branky k muzeu. Zde ji však již doplňovala voda z Radbuzy, přitékající Mlýnskou strouhou. Než si o ní něco řekneme, musíme se zmínit o „tiché vodě, která břehy mele“; o potůčku skrytém dnes úplně pod zemí, ale přesto vytrvale proudícím. Pramení z několika míst v oblasti od hlavní brány Škodovky ke Korandově ulici a kdysi vytvářel tři malé rybníčky – v prostoru Husova náměstí, další na bývalém autobusovém nádraží na začátku Husovy třídy, třetí pak pod dnešním divadlem (ne v místech dnešní fontány, ale na druhé straně směrem k Prešovské ulici), který byl při sadových úpravách změněn na romantické jezírko se skalkou a živými labutěmi. Tento potok ústí do Radbuzy pod muzeem naproti Domu kultury Inwest, lze tam vidět malou obloukovitou „branku“ zasazenou v kamenném nábřeží.

Mlýnská strouha už dokumentována je, „zahynula“ totiž až ve 20. letech minulého století. Vycházela od Královského jezu (šikmo přes Radbuzu pod dnešním muzeem), tekla kolem hotelu Continental a pod kamenným mostem v Pražské ulici, napájela panský mlýn a směřovala do Mže, kam se vlévala pod Střelnicí (dnes Dům dětí a mládeže). Při Mlýnské strouze byly přímo k vodě obrácené chudé domky rybářů a pradlen, zvané „plzeňské Benátky“, ze kterých se zachovalo jen několik fotografií. V místech dnešního hotelu Diplomat z ní původně odbočoval odtok, pomáhající Soukenické stoce napájet příkop na severní straně města – pod dnešními sady 5. května a Rooseveltovým mostem až k začátku mostu Gen. Pattona. O likvidaci Mlýnské strouhy bylo rozhodnuto poprvé již v roce 1894 po velké povodni, ale se skutečným zasypáváním se (přes odpor památkářů a na nátlak řezníků z Masných krámů a hygieniků, stěžujících si na krysy z pobřežních houštin) začalo až v roce 1921. Podařilo se tak vytvořit plzeňský unikát – „most-nemost“ v Pražské ulici (nejstarší zachovalý v Plzni): z jedné strany od muzea je to louka, z druhé strany dvouobloukový kamenný most. Ten se podařilo památkářům uchovat včetně blízkého jediného zachovaného bastionu barokního opevnění Plzně (o tom víc příště). Stejně jako Soukenická stoka a Mže tvořily ostrov před Saskou bránou (později Rychtářka), tak zde Mlýnská strouha a Radbuza tvořily rovněž ostrov, kde býval starý špitál s kostelem sv. Maří Magdaleny, o kterém jsme už psali v souvislosti s lokalitou „U zvonu“.