Vaše škola vznikla už v září roku 2018. Čím si za tu dobu Inspíria prošla?
Původní myšlenka vytvořit základní školu pro naše vlastní děti a děti z lesních školek zrála dva roky. Pak už jsme hledali prostory a zařizovali. Bývalá školní budova v Záluží byla ve zchátralém stavu, podařilo se nám domluvit s obcí a školu jsme rozjeli. Budově jsme vdechli zase nový život. Ale i v dalších letech došlo k mnoha změnám, stali jsme se školou zapsanou v rejstříku MŠMT, prošli jsme si covidovým obdobím, také jsme se výrazně rozrostli. Z jednoho učitele máme teď tým 15 zaměstnanců, máme též třetím rokem druhý stupeň. Stalo se toho opravdu hodně.

V čem je tedy tahle škola jiná oproti ostatním základkám třeba v Plzni?
Je živější, spontánnější. Pracujeme s menším počtem dětí ve třídě, tím je prostor pro individuálnější přístup. Během výuky často propojujeme předměty, máme užší spolupráci mezi jednotlivými vyučujícími. S dětmi navazujeme bližší vztahy, také si s nimi tykáme.

Na vašich webových stránkách jsem si všiml, že se hodně zaměřujete na pobyt v přírodě a že některé vyučovací hodiny se odehrávají venku, třeba v lese…
Ano, s dětmi se opravdu snažíme trávit čas v přírodě. Při angličtině si tam povídáme samozřejmě anglicky, děti popisují, co vidí a tím se učí reagovat anglicky v praxi. Nebo při češtině si sednou a píší příběh nebo běhají pro písmenka. Ale přiznám se, že jsme si mysleli, že výuku venku budeme využívat i častěji. Ale zjistili jsme, že obzvláště ty menší děti, jakmile jsou venku, tak neudrží pozornost. Je tam na ně příliš jiných podnětů. Naopak u starších dětí na 2. stupni výuka venku funguje velmi dobře. Děti pracují s mapami, sbírají a určují horniny, provádí experimenty např. s erozí či jen pozorují prvky krajiny na procházkách s průvodcem.

Kolik tříd a dětí na škole máte?
V tom prvním roce 2018 začínalo 17 dětí, měli jsme jednu smíšenou třídu. Nyní máme aktuálně 54 dětí celkem v pěti třídách, děti přijímáme do naplnění volných kapacit. Máme smíšenou 2. a 3. třídu, pak smíšenou 4. a 5., letos poprvé samostatnou 1. třídu a pak samostatnou 6. a 8. třídu.

Z vašich stránek jsem také vyčetl, že na některé předměty i tyto třídy slučujete a probíhá společná výuka. Není to pro děti náročné, především pro ty mladší?
Společná výuka dětí různého věku je vhodná především při hudební výchově, výtvarné výchově nebo třeba i tělocviku. Prostor pro ni je i ve chvíli, kdy děláme společné projekty. Na druhém stupni je část hodin společná pro šestou a osmou třídu.

A pro ty menší děti je lepší, když vidí, jak to umí starší? Nebojí se třeba odpovídat?
Naopak, často se stává, že ty starší jsou učiteli těch mladších a mají možnost si roli pedagoga vyzkoušet, a ty mladší mají někdy v daném tématu překvapivě více zkušeností a dovedností.

Nezdržuje to naopak ty nadanější děti, když se musejí přizpůsobovat těm mladším a pomalejším?
Vůbec ne, je to především o vzájemnosti, což koresponduje s naším mottem Inspiruj se, inspiruji tě, jsem sám sebou. A když máme třeba v první třídě matematicky nadané děti, tak naopak chodí na matematiku do vyššího ročníku.

Myslel jsem to tak, zda ve spojených třídách, kde je více dětí různého věku, stačí pedagog vysvětlovat látku tak, aby ty starší nebrzdil a mladší to pochopily…
Když máme pospojované dva ročníky, tak často používáme tandemovou výuku. Při ní jsou ve třídě dva učitelé nebo učitel a asistent, kteří se doplňují.

A to se osvědčilo?
Osvědčilo se to skvěle, protože se můžeme individuálněji věnovat dětem a také ty děti vidí, jak probíhá spolupráce mezi učiteli. Dalším kladem je, že se můžou tvořit menší skupinky, ve kterých učivo lépe pochopí.

Jak děti hodnotíte? Dostávají za své znalosti známky?
Nedáváme žádné známky, máme formativní hodnocení. I vysvědčení máme slovní, u nás je obvyklá forma hodnocení dětí okamžitá zpětná vazba.

Takže ani starší žáci nedostávají známky? Slovně hodnotíte i třeba při zkoušení dětí u tabule?
Ani starší děti známky nedostávají, pokud si o ně občas samy neřeknou. Někdy chtějí vědět, jak by na tom byly, kdyby chodily do klasické školy. A u nás se u tabule nezkouší. Ani klasické testy nepíšeme, ale jednou za čas máme jeden takový větší test jako shrnutí toho, co se děti mohly naučit a písemně jej vyplňují. Vnímáme, že je třeba děti připravovat na stres a soustředěnou práci, která je bude čekat u příjímacích zkoušek. Nedostávají za to ale známky, je to jen spíše zpětná vazba, jak pro děti a rodiče, tak pro učitele, jak se podařilo děti zaujmout a vysvětlit jim dané téma.

Není pak pro děti hendikepem, když se nenaučí pracovat s nervozitou a stresem ze zkoušení a mluvení před ostatními dětmi?
Není, protože ony mají možnost mluvit před kolektivem. Máme každé pondělí celoškolní kruh a potom mají děti i menší třídní kruhy. Nebojí se bavit ani s dospělými, jsou zvyklé s námi i se spolužáky diskutovat.

Co si pod pojmem třídní a celoškolní kruh můžeme představit?
To si děti sednou na koberec a jedno po druhém před ostatními vypráví zážitky nebo nějaké své zkušenosti. Ve svých třídách pak mají buď individuální nebo skupinové projekty a prezentují je před ostatními. Jdeme touhle cestou, protože je to pro děti přirozenější.

Předpokládám, že i dětem se v takové škole líbí…
To mohu potvrdit. Stává se, že si pro ně přijdou rodiče do družiny a děti je prosí, aby tu ještě chvíli mohly zůstat. Cítí se tu dobře, a to je pro nás klíčové.