Matce dvou malých dětí se v červnu letošního roku zbořil svět. Její sedmiletý a 12letý syn tragicky zahynuli při dopravní nehodě u parkovacího domu Rychtářka v Plzni. V tu chvíli začala práce pro Zdeňka Urbánka.

Krizový intervent pomáhal zdrcené ženě v nejtěžších chvílích. Mluvil s ní, řešil neodkladné záležitosti, tišil její bolest.

Za svůj přístup v tomto případu Zdeněk Urbánek dostal před týdnem ocenění od plzeňského primátora.

Dvaatřicetiletý záchranář si rozšířil pole působnosti o pozici krizového interventa. I proto, že jako záchranář mnohokrát odcházel z míst, kde zemřeli lidé a po nich zůstali blízcí, kteří si s nově nastolenou situací nevěděli rady. „Na to, jak pomoct, však neexistuje univerzální recept, je to hodně individuální. Někdy lidem pomůže, když rozepneme plachtu s tělem a necháme je stisknout dlaň své milované osoby,“ popisuje Urbánek.

Jeho úloha spočívající v poskytnutí prvotní psychologické pomoci lidem, které potkala složitá životní situace, nejčastěji v podobě úmrtí někoho blízkého, má ale jasná pravidla. „Snažíme se, aby naše pomoc nebyla nevyžádaná. Stačí jedno špatné slovo a hned vám to člověk, se kterým pracujete, dá pocítit. Snažíme se emoce lidí směřovat do bezpečných mezí pro případ, že by hrozila sebeagrese nebo se příliš uzavřeli do sebe. Kolikrát lidé nevnímají ani chlad či bolest následkem šoku, který utrpěli,“ vysvětluje muž z Blovicka. Asi nejhorší moment zažil, když musel sdělovat matce šestileté holčičky, že její táta spáchal sebevraždu.

I proto práce záchranáře a krizového interventa vyžaduje psychickou odolnost a schopnost nebrat si věci osobně více než je třeba. V tom Urbánkovi pomáhá řada okolností. „Mám skvělou manželku, které se můžu svěřit, když potřebuji. Také chodíme s kamarády na čundry do přírody. Někdy je zase třeba pořádný panák.“

Když má vyzdvihnout vlastnost, která je pro záchranáře zásadní, odpoví jednoznačně: „Chladnokrevnost. To proto, že člověk musí umět rozlišovat práci a svůj život. Pokud by tak neučinil, práce by ho zničila. Stejně důležité je, aby mu zůstala schopnost vcítit se do bolesti druhých.“