„Jde o pomoc konkrétnímu dítěti," říká Pablo Chacón Gil z Diecézní charity Plzeň, který má adopce na starosti. Do programu jsou zařazovány děti, které pocházejí z nejchudších poměrů. Hrozí u nich, že bez finanční pomoci by nikdy studovat nemohly. A to i tam, kde je vzdělání bezplatné. „Rodiče dětí často upřednostňují jiné věci, z jejich pohledu důležitější. Děti tak musí pracovat, aby pomohly rodině," vysvětluje Pablo, původně Španěl, který už několik let žije v Plzni. V Bolívii, odkud je většina dětí adoptovaných na dálku, strávil dva a půl roku.

A co taková adopce na dálku obnáší? Kromě ročního příspěvku je součástí také pravidelná korespondence mezi dárcem a obdarovaným. „Snažíme se, aby rodiče i děti dostali dopis dvakrát ročně. Někdy je to obtížné, třeba kvůli období dešťů, kdy se děti nemohou dostat do školy," upozorňuje Růžena Kudrnová z plzeňské Charity.

Už druhého chlapce na dálku adoptovala například Anna Bystřická z Plzně. „Sama mám dvě děti a vzdělání je podle mě pro tyhle děti základ všeho," míní Plzeňanka, která takto přispívá od roku 2008. Španělsky sice neumí, a jak říká, už se ani nenaučí, ale to jí nebrání v korespondenci s adoptivními syny. Dopisy totiž pro Charitu překládají dobrovolníci. „´Můj´ první chlapec odešel na vojnu, ale snad bude po návratu pokračovat ve studiu na vysoké škole," věří Anna Bystřická. V tom případě by pak byla ochotna zajistit vzdělání oběma. „Nemůžu se některého vzdát. Když jednou adoptujete člověka, byť na dálku, je to napořád," dodává.

Program je sice primárně určen základnímu a střednímu školství, ale i v Plzni už několik takto podporovaných vysokoškoláků evidují.

Desetileté výročí adopce na dálku si Charita připomene výjimečným koncertem. Už ve čtvrtek od 18 hodin v katedrále sv. Bartoloměje vystoupí soubor z bolivijské Amazonie Ansamble Moxos – hrají barokní hudbu zděděnou po jezuitských misiích. „Pocházejí přesně z té oblasti, kde plzeňské adopce začaly," dodává Pablo Chacón Gil. O den později zahrají v Klatovech a v sobotu v Praze.