Jde o první muzeum zaměřené na tento druh motorek v republice.

Na motorkách začal Ladislav jezdit jako malý s tátou. „Od třinácti jsem si ji začal půjčovat sám. V té době jsem se začal učit opravovat motorky u motokrosaře Michala Roda," říká Láďa, který si z osobních důvodů nepřeje uvést příjmení. Sám se ale tomuto sportu nikdy závodně nevěnoval, stále to pro něj byl jen koníček.

V osmnácti letech ho na vojně poprvé napadla myšlenka, že by jednou chtěl mít muzeum. Pak se Láďa ale oženil, nebyl čas a na více než dvacet let tento nápad zcela zapadl. Vzkřísila ho paradoxně Láďova manželka poté, co si její muž domů přivezl terénní motorku, která se mu ale nelíbila. „Byla z roku 1986. Rozložil jsem ji do posledního šroubku, znovu složil a moje žena prohlásila, že se hodí tak maximálně do muzea," směje se Plzeňan, který si otevřením jediné místnosti naproti červenohrádeckému kulturnímu domu splnil dávný sen.

V muzeu je dnes 33 motorek z Rakouska, Anglie, Česka či Japonska, každou z nich Láďa rozebral a sestavil z originálních dílů přesně podle historických předloh. Nejstarší kousek je Jawa z roku 1936, ta však jediná není terénní. Nejstarší motokrosová motorka je švédská Husquarna 390 z roku 1980. „Dalších sedm kusů mám rozdělaných, časem bych sem chtěl dát i dresy a poháry, kterých už jsem taky pár nasbíral," říká nadšenec.

Jeden z nejcennějších exponátů je KTM SX 250, na němž jel mistrovství světa Belgičan Gert Jan van Doorn v roce 1990 a vyhrál. Muzeum je otevřené ve všední dny odpoledne a o víkendech dopoledne. Vstupné je 50 korun.

Majitel muzea si také cení Yamahy WR 500, kterou dovezl 
z Austrálie. „Jde o poslední vzduchem chlazený motor, který jel mistrovství světa. To bylo v roce 1992," popisuje Plzeňan, který celý život rád sleduje motokrosové závody. Ovšem naživo, v televizi ho prý za chvíli začnou nudit. Nemají prý tu správnou atmosféru. „Když burácí čtyřicet motorek na startu, mám husí kůži. To je do televize nepřenositelné," říká muž, který prý jako malý už podle zvuku motorky poznal, který ze sousedů právě přijel a na čem.

Manželka pana Ladislava se prý několikrát svezla, ale vášní podobné té manželově, prý rozhodně nezahořela.

Všechny vystavené kousky jsou pojízdné. O tom, že by se na některé z nich čas od času projel, ale Ladislav neuvažuje. Říká, že by mu to bylo líto a motorky už mají své odježděno. Ne všechny. ČZ z roku 1988, kterou si kdysi jeden Angličan objednal z Československa, snad nikdy pořádně nevyjela. „Majitel na ní jel prý jen jednou, pak prohlásil, že je zastaralá, což už mimochodem v té době opravdu byla, a odložil ji do sklepa. Tuhle čézetu jsem jen očistil a nakonzervoval, všechno na ní je původní."

V současné době pracuje Láďa na motorce motokrosového závodníka Adolfa Bartoše. Dokonce má od jeho synů přislíbený i dres, pokud budou s renovací motorky spokojeni.