Studoval tedy na jazykové škole, ale ani napodruhé se mu nepovedlo se na právnickou fakultu dostat. I proto šel student, říkejme mu třeba Jan, studovat jinou vysokou školu.
Až po jejím prvním ročníku se konečně na vysněný obor dostal. „Mohlo mi to být divné už tenkrát," říká a zároveň vysvětluje: „Systém byl nastavený tak, aby mohli přijmout, koho chtěli. Čtyřicet až šedesát procent studentů se totiž pravidelně dostalo až na odvolání." Jenže takové řeči se podle Jana vedly o všech právnických fakultách v zemi. „O jiné jsem třeba slyšel, že rodina chtěla dostat na práva dceru, tak přijela audinou a domů jela šalinou." Plzeňská práva byla pořád velmi prestižní adresou.
Podvodník na srazu
Zlom nastal po prvním ročníku, kdy fakultou otřásl první skandál. Když Honza přijel domů na třídní sraz střední školy, vmetla mu jedna ze spolužaček do tváře, že studuje v Plzni a že je podvodník. „Za mě nikdo nic neplatil a studoval jsem poctivě, ale najednou jsem byl ten špatný," říká k tomu Honza.
Že by ale studia na fakultě probíhala nějak standardně, netvrdí ani on. „Pořád se měnily podmínky zápisů, navíc tam tehdy nebyl ani kreditový systém. Tedy oficiálně byl, ale moc se na něj nehrálo. Když někdo něco nesplnil, mohl si podat žádost a zkusit to znova," vypráví o chaosu, který ve škole vládl. „V takovém zmatku se pak dalo ledacos ukrýt."
Pak ale přišel do vedení fakulty Jiří Pospíšil a nastavil průhlednější pravidla. Zavedl tzv. vážený průměr a všichni studenti dostali rok na to , aby si nesplněné povinné předměty dodělali.
Nové vedení a klid?
„Z toho ale vznikla tíživá situace," komentuje změny Jan a dodává: „Někteří studenti studovali, jak studovali, ale v rámci benevolentního systému, který sami nenastavili. A teď měli zapsány spousty předmětů a museli splnit desítky zkoušek." Přes sto studentů bylo z fakulty vyhozeno, samozřejmě se bránili, a někteří byli zase nabráni zpět.
„Nyní máme nové vedení, a tak jsme si s kolegy říkali, že už bude konečně klid. Jenže v tu chvíli přišlo rozhodnutí Akreditační komise," kývá hlavou Jan a říká: „Jí se asi dá dát za pravdu s granty, ale podle mne stejně komise rozhodovala tendenčně. Já osobně si myslím, že prostě my musíme jít z cesty, aby to mohl převzít někdo jiný."
Mezi studenty se například spekuluje o případné soukromé právnické škole v Praze na Smíchově, protože země je malá na to, aby měla ještě další právnickou fakultu. „Právnická fakulta v Plzni by v takovém případě mohla být po tom všem snadným soupeřem," krčí na podobné spekulace rameny Jan.