Díky lásce k lidoopům se stal spolu s Markem Ždánským, bývalým ošetřovatelem goril v pražské ZOO, dokonce ambasadorem jednoho z afrických národních parků. Spolu také založili neziskovou organizaci a snaží se získat peníze na podporu strážců, stopařů či lékařů, kteří gorilám pomáhají.

Nepopsatelné setkání

Čech začínal jako zoolog, nejprve v zoologické zahradě, poté byl roky vedoucím zoo koutku v Horšovském Týně. A právě tehdy, na počátku 90. let minulého století, zažil setkání, jež mu změnilo život. „Gorily jsem tehdy mohl vidět jen v zoologické zahradě, vůbec by mě nenapadlo, že bych se mohl dostat k nim do pralesa. Tenkrát mi ale jeden podnikatel, s nímž jsem spolupracoval, nabídl, abych s ním jel do Afriky coby 'odborný doprovod' a při té příležitosti mě vzal na trek ke gorilám. Za to jsem mu dodnes vděčný. Byl to fantastický zážitek, to si nedovedete představit,“ líčí. Superzážitkem je podle něj každé setkání s gorilami. Žerou vedle vás, nebojí se, nikam neodcházejí. Naopak mláďata jsou zvědavá a jdou někdy k vám. „Ze zákona byste měl dodržet odstup sedmi metrů, ale to se někdy nedá, mladí se přiblíží. Nesmíte se jich ale samozřejmě dotknout, v úvahu nepřipadá ani snaha o krmení, protože kromě fotoaparátu nesmíte mít s sebou vůbec nic,“ říká a připomíná, že lidé smějí jen k tzv. habituovaným gorilám.

Jejich příprava na turisty trvá zhruba dva roky, kdy chodí ke skupině strážci a připravují ji na lidi. Turistů musí být osm, vždy dostanou instrukce, jak se mají chovat, dozvědí se, k jaké skupině půjdou, a také to, jak je daleko. Někdy je trek hodně náročný. Vlastní setkání trvá pouze hodinu. „Každé je neopakovatelné, to vám nikdy nezevšední, nikdy to není stejné. Blízké setkání se silverbackem (stříbrohřbetý samec – pozn. aut.), který má 250 kg, to je něco nepopsatelného. Natož když máte ve skupině dva. Asi úplně nejzajímavější je, když je ve skupině hodně mláďat. Můj asi nejsilnější zážitek byl předloni ve Rwandě, kde jsme se dostali k samici, která měla čerstvé mláďátko. Nejprve ho v klidu před námi nakojila a pak se to mládě samo od ní oddělilo a vylezlo na bambus a zvědavě se na nás dívalo. Krásně nám pózovalo, máme z toho moc pěkné fotky,“ popisuje Čech, který se právě díky fotografování dostal zhruba před osmi lety k projektu Remembering Wildlife a seznámil se tak s Markem Ždánským.

„Projekt Remembering Wildlife vznikl díky britské fotografce Margot Taggettové po jejím otřesném zážitku u upytlačeného slona v Keni. Natolik to na ni zapůsobilo, že se okamžitě rozhodla pomoci ohroženým slonům. Napadlo ji oslovit fotografy z celého světa a vytvořit knihu. První díl byl věnován právě slonům. Další na sebe nenechaly dlouho čekat, dnes už je na řadě sedmý díl. Jedna kniha byla věnována lidoopům a my se synem Vladimírem (uznávaný fotograf, držitel prestižních ocenění – pozn. aut.) v ní máme svoje fotografie. Marek byl tehdy jednou z tváří kampaně,“ vzpomíná Čech.

Klub podporuje park, lékaře i projekt

Dohodli se, že se společně vydají za gorilami do Afriky. Vytipovali čtyři místa, která chtěli navštívit, a od té doby tam jezdí zhruba dvakrát ročně. Střídají dva národní parky v Ugandě, jeden ve Rwandě a jeden v Kongu. „Do Konga se většina lidí bojí. Báli jsme se i my, ale jen chvilku, protože jsme si už za těch pět let získali dobré kontakty v Ugandě i sousední Rwandě a konžský park Kahuzi Biega je vzdálený od rwandských hranic jen asi 30 km. Nebezpečí tam nějaké bylo, ale my jsme chtěli vidět nejvzácnější poddruh gorily, gorilu východní. Je to v současné době druhý nejohroženější poddruh gorily, po gorile nigerijské,“ říká Čech.

Protože se v Kahuzi Biega potýkají s finančními problémy a nemají potřebné prostředky pro strážce a především stopaře, rozhodli se je se Ždánským podpořit a zpropagovat v ČR. „Napadlo nás vytvořit neziskovou organizaci. Klub sídlí v Klenčí pod Čerchovem. V budově bývalé prodejny nyní můžete zajít na výbornou kávu od goril z Ugandy, prohlédnout výstavu fotoobrazů zvířat z Afriky a zbytku světa. Každý pátek je pro všechny zájemce připravena beseda o cestování a fotografii divoké přírody. Vše na podporu goril,“ líčí Čech. Ve spolupráci se známým vinařstvím vzniklo také růžové víno Gorilí slzy. „S tímto vínem jsme letos v lednu vycestovali do Konga a měli jsme tu čest pokřtít mládě gorily východní, které Marek pojmenoval Moja. Jde o chlapečka, jemuž je v současné době cca 15 měsíců. Při křtinách se nám navíc dostalo velké odměny, stali jsme se oficiálními ambasadory parku Kahuzi Biega. V současnosti je nás osm z celého světa. To je pro nás veliká čest a o to větší máme snahu park podpořit a zpropagovat a seznámit s tímto nádherným místem českou veřejnost,“ vysvětluje Čech.

Zisk Klubu Gorila je určen nejen pro park Kahuzi Biega, ale i pro organizaci Gorilla Doctors, která sídlí ve Rwandě. Jde o skupinu lékařů, kteří pomáhají habituovaným gorilám v národních parcích v Ugandě, Rwandě a Kongu, pokud dojde např. ke zranění při souboji. Nebo když se gorila chytí do drátěné pasti pytláků. Do třetice klenečský klub podporuje projekt Lynx, který vznikl před třemi lety a zaměřuje se na kočkovité šelmy v Evropě. U nás jde hlavně o rysa ostrovida a kočku divokou.