Z hravé holčičky zasněnou slečnou

Několik snímků ze svého alba poskytla také Pavla Helzlová, dnes přinášíme dva z nich. Na obou je shodou okolností Plzeňanka, která v lednu oslaví 69. narozeniny. V době, kdy fotky vznikly, bydlela s rodinou na Slovanech.

První fotografie je z Homolky a vznikla v roce 1957. „Fotil mě můj starší bratr Rudolf Kozler. Když mu bylo tak deset let, dostal jednoduchý fotoaparát, který s sebou všude nosil a fotil kde co," říká Pavla Helzlová. Kočárek, v němž jako desetiletá slečna vozí panenku, už dnes neexistuje. „Dala jsem ho sestřenici, ale nechali ho venku a on zmokl a zničil se. Nakonec ho spálili," dodává.

close zoom_in

Druhý snímek nazvaný A co děti, mají si kde hrát? vznikl o tři roky později. „Nepamatuji si, kdo mě fotil. Je to na tzv. Place u papírny na Slovanech, kde dnes stojí Billa a Kooperativa," vzpomíná Plzeňanka.

Tento snímek se také objevuje v knize Plzeňské rodinné fotoalbum, která vznikla a která je ke koupi v depu. Je u ní uveden citát Milana Kundery: „Historie je stejně lehká jako jednotlivý lidský život, nesnesitelně lehká, lehká jak peří, jak vznášející se prach, jako to, co už zítra není."

Citáty českých básníků a spisovatelů najdou návštěvníci i na výstavě, právě jimi jsou fotografie pospojované. Snímky pro výstavu vybíral Jean-Pierre Moulères z Marseille. „Je to portrét Plzně, samozřejmě spíše impresionistický," vysvětluje kurátor výstavy, proč jsou rodinné fotografie tolik univerzální. Plzeňské rodinné fotoalbum se inspirovalo obdobným projektem ve francouzské Marseille, jež byla Evropským hlavním městem kultury 2013.