„Podívej, jede nám sem nocležník na traktůrku,“ řekl ve čtvrtek večer provozovatel pensionu v Hradci u Stoda Václav Patera své ženě. Ta to brala nejprve jako žert. Pak ale ze stroje vyskočil muž a sháněl ubytování s tím, že je na cestě už osmý den.

Jacobus Kok z Nizozemského Utrechtu se Deníku svěřil s průběhem své neobvyklé cesty. „Mám kamaráda, který si před časem koupil statek v malé vesničce Minice nedaleko Blatné. Také jsem měl doma traktor, který jsem ale moc nepoužíval a tak jsem si řekl, že mu ho odvezu, protože ho určitě využije víc,“ popisuje okolnosti, které ho vedly k rozhodnutí absolvovat netradiční cestu.

„Nejprve jsem si chtěl najmout náklaďák a na něm traktůrek odvézt, ale to bylo moc drahé. Pak mi jeden známý povídá – proč nejedeš rovnou s tím traktorem? Napřed jsem myslel, že se zbláznil, pak jsem o tom začal přemýšlet a po dvou dnech jsem měl sbaleno na cestu,“ dodává Kok s tím, že na připojeném vleku má vše, co potřebuje. Kromě lehátka skrývá plachta i malou kuchyňku, chemickou toaletu a počítač s připojením k internetu. „Třikrát jsem cestou přespal v pensionech, zbývající noci jsem ale strávil na vleku,“ říká dobrodruh.

Celou cestu si podle svých slov náležitě užívá. To, že traktor dosahuje rychlosti pouhých 17 kilometrů v hodině, mu prý vůbec nevadí. „Mám rádio, když už je mi hodně dlouhá chvíle, zastavím, protáhnu se, něco sním a jedu dál. Sice musíte hodně hledat v mapě, abyste se vyhnuli dálnicím a silnicím první třídy, kam s něčím takovým samozřejmě nemůžete, ale zase máte čas krásně si prohlédnout krajinu,“ pochvaluje si s úsměvem.

Celá cesta prý zatím probíhá hladce a jediným problémem, který zatím cestovatele potkal, byl nefunkční ventilátor a maják na střeše traktoru. „Trošku mě potrápilo i vlhko, když jsem projížděl Durynskými lesy v Německu, hodně pršelo a plachta začala na některých místech propouštět. Se zimou jsem ale rozhodně problémy neměl, podívejte, mám opravdu kvalitní lehátko i spacák,“ ukazuje na plochu přívěsu.

Samotný traktor prý před cestou nijak neupravoval. „Jde o Massey Ferguson z roku 1985, který jsem si původně pořídil pro práci v sadu. Jen jsem do něj chtěl před cestou koupit nějakou pohodlnější sedačku, ale v prodejně traktorů mi řekli, že by stála asi 800 EUR. Tak jsem si za jedno EURo koupil duši do malého kola, dal jsem si jí pod zadek a věřte mi, že je to pohodlnější, než křeslo v letadle,“ směje se Kok.

To, že jeho cestu považují někteří za šílený čin, prý nechápe. „Když jsem se chystal na cestu, četl jsem o asi dvacetileté dívce, která se s podobným traktorem vypravila na cestu z Holandska na jižní pól. Projela celou Afriku, teď momentálně je v Jihoafrické republice a čeká na lepší počasí, aby mohla přeplout do Antarktidy. To mi připadá šílené, ale moje cesta rozhodně ne. Navíc jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že pokud člověk něco opravdu chce, podaří se mu to,“ dodává na rozloučenou.