Musela to být asi hodně velká hrůza a děsivý zážitek, protože i po letech jsem si dokázal vybavit náš poničený byt, kam jsme se po náletu vrátili. Dveře vyražené tlakovou vlnou, všude kolem střepy a třísky, prostě spoušť. V okně vlála roztržená tmavá roleta, která sloužila pro nařízené zatemnění, teď to snad byl symbolický prapor na znamení přestálé tragedie. Ten obrázek mám před očima i dnes. Těmito slovy popisoval pamětník Robert Štrunc Deníku britský nálet na Plzeň.

Dnes od této události na sklonku druhé světové války uplynulo přesně na den 75 let. „Bomby padaly všude kolem dokola. V nedaleké Mohylové a Staniční ulici dostaly domy přímý zásah. Rodiče mne ve sklepě, který sloužil jako protiletecký kryt, schovali do velkého kameninového sudu, do kterého se vždy na podzim nakládalo zelí. Tam jsem taky nálet přečkal. Přesto jsem slyšel hvízdání leteckých pum a temné dunění blízkých výbuchů, po každém se podlaha krytu otřásla,“ popisoval Štrunc válečné peklo.

Cílem bylo nádraží

Cílem útoku bylo hlavní a seřaďovací nádraží. Pro Brity byl úspěšný a úplně paralyzoval železniční dopravu přes důležitý dopravní uzel. Na zemi však připravil o život stovky lidí. Plzeňanů zahynulo 124, odhady celkového počtu obětí stoupají až k 850. Počet obětí znatelně zvýšil přímý zásah spojovacího koridoru, pod kterým byl protiletecký kryt.

Pumy vedle nádraží dopadaly také na Doubravku, Letnou, Lobzy, Roudnou. Zničena byla městská jatka a továrna Západočeského řeznického a uzenářského družstva na Jateční ulici, stejně dopadla čtvrť Cikánka, která už nebyla po válce obnovena. Silnému poškození neunikly ani blízké pivovary.

Dvacetiminutový nálet začal před čtvrtou hodinou ranní. Nejprve letouny Mosquito osvětlily a označily cíle takzvanými flérami. Pak už se začaly na město sypat pumy. „K útoku proti významnému dopravnímu uzlu byly určeny posádky od 5. skupiny Letecké armády Velké Británie. Náletu se zúčastnilo 222 čtyřmotorových lancasterů a 11 mosquit ze základen v jihovýchodní Anglii,“ popsal plzeňský historik Karel Foud.

„Bombardéry na plzeňské seřaďovací a osobní nádraží shodily 891 tun trhavých a čtyři tuny zápalných bomb. Shozeno bylo také 168 bomb o váze 1816 kg, kterým se přezdívalo Cookies,“ pokračoval Foud.

Dezinfekce dětského hřiště v parku V Homolkách na Doubravce.
OBRAZEM: Plzeňské obvody dezinfikují dětská hřiště parou

Množství munice způsobilo stěží představitelnou spoušť. „Během náletu bylo zničeno na 60 kilometrů kolejí, 2000 vagonů a 85 lokomotiv. Zničeno bylo také lokomotivní depo a desítky drážních budov,“ uvedl historik. Zasažena byla i hlavní budova nádraží, výbuch pumy posunul střešní kopuli o patnáct centimetrů.

O síle explozí svědčí další část vzpomínek Roberta Štrunce: „Části vagonů a lokomotiv, ba dokonce i celá soukolí zasažené na seřaďovacím nádraží, dolétly až na louku na Lopatárně. Zkázu zřejmě ještě znásobil výbuch vlaku s municí.“

Město se v zaměřovačích bombometčíků objevilo znovu hned druhý den. Odpoledne 18. dubna na Plzeň zaútočili Američané. Menší svaz bombardérů B-17 měl za cíl doudleveckou Škodovku a seřaďovací nádraží v Koterově. Němci však byli kvůli den starému náletu ve střehu a bránili se. Bomby proto dopadaly nepřesně a zasypaly především Slovany a Petrohrad. Zemřelo okolo stovky lidí, padesát domů bylo zcela zničeno.

Nálet si připomínají i Dobřany

Na dnešní den připadá i výročí náletu na Dobřany a okolí. 17. dubna 1943 se Britové pokusili zaútočit se třemi stovkami letadel na plzeňskou Škodovku. Značkovací mosquita se však vlivem silné protiletadlové palby odchýlila z kurzu a shodila značky ještě před Plzní, když si jejich posádky spletly areál Škodovky s psychiatrickou léčebnou v Dobřanech. Ta utrpěla nejsilnější zásah a zahynula v ní asi stovka pacientů (některé zdroje uvádějí až tři stovky). Vedle toho bomby přímo zabily pětatřicet civilistů a šedesát Němců v kasárnách, další lidé pak umírali na následky zranění utrpěných při náletu. Ze 746 domů jich v Dobřanech zůstalo stát jen 200. Jedenáct lidí zemřelo i v nedaleké Nové Vsi.