„Vytváření podmínek pro plynulou a bezpečnou dopravu zůstalo většinou jen na papíře, a teď se nemůžeme vynadivit stoupajícímu trendu dopravních nehod. Zvlášť citelně jsou postižena velká města, jejich stěsnané ulice se na povel rozestoupit nemohou, nové průjezdní trasy jsou hudbou budoucnosti… Plzeň např. nemá žádný vnější okruh, a to je její velký handicap, který hned tak zřejmě nezmizí.“

Pokud si myslíte, že tento text pochází z nedávné minulosti, jste od pravdy hodně daleko. Je z úvodu článku, který Pravda otiskla 29. srpna 1970, tedy před padesáti lety.

I s výrazně nižším počtem aut byla už tehdy situace v plzeňských ulicích občas hodně napjatá. Křižovatky samozřejmě vypadaly jinak a provoz na těch nejdůležitějších, např. U Mrakodrapu nebo U Práce řídili ještě policisté z prosklených budek, které tam byly umístěny. A právě jejich práci v plném provozu se reportáž ve svém pokračování věnovala. Redaktor zachytil i dramatickou situaci, kdy v Gorkého ulici (dnešní Goethova) vypadlo za jízdy dítě z osobního auta. Řidič náklaďáku jedoucího za ním naštěstí stihl včas zabrzdit.

Nová Pravda, 21. 8. 1990
Z ARCHIVU: Hořké zklamání, normalizace a nádech svobody

V srpnu 1990 se Plzeňané potýkali mimo jiné s tím, že v obchodech nebyl Vitacit, oblíbený rozpustný nápoj. Mnohdy ho děti mlsaly jen tak nasypaný do dlaně. „Nebyl cukr, který jsme nakonec museli dovážet,“ jmenoval jeden z důvodů výpadku Jiří Pendl, technický náměstek kaznějovské Lachemy, která oblíbený produkt vyráběla. Výpadek měl být brzy nahrazen, ale osud Vitacitu zůstával dál nejistý. I přes svoji oblíbenost byl totiž ztrátový a čekalo se, co s tím udělá přechod na tržní ceny.

Konec srpna 1990 přinesl velký zlom v plzeňském pohostinství. Restaurace a hospody tehdy totiž spadaly pod podnik Restaurace a jídelny. To se však brzy mělo změnit. 31. srpna informovala Nová Pravda o předání první hospody do soukromých rukou. Tou provozovnou byla hospoda U Kostků na Doubravce.

Kuriózní případ se v srpnu 2000 stal v plzeňské zoo. Šimpanzici Maryšku při její první procházce v plzeňské, výběhu vyděsila rána od elektrického ohradníku tolik, že spadla do vodního příkopu. A nepomohla ani rychlá reakce ošetřovatelky, která skočila za ní. „Šimpanzice se na ní pověsila a vypadalo to, že se obě utopí. Takže jsem tam hupnul i já a podařilo se mi dostat je z vody,“ popsal v Plzeňském deníku ze dne 25. srpna dění u výběhu Plzeňan Bohuslav Petrovský, který výrazně přispěl k záchraně zvířete.

Pravda, 17. 7. 1990
Z ARCHIVU: Z doby, kdy barevná televize byla ještě snem