Vzpomínku pamětnice na výbuch muničky v Bolevci přinesla tehdejší Nová Pravda, předchůdce Plzeňského deníku, 25. května, tedy v den 73. výročí události. „Bylo krásné slunné odpoledne. Všude ticho a klid. Za pět minut měly hodiny odbíjet půl druhé. V tom zazněla ohlušující detonace a v následujících vteřinách se země začala otřásat dalšími výbuchy,“ vzpomínala na stránkách Nové Pravdy Marie Kučerová z Třemošné.

„Na rozkaz četnictva rychle opouštíme obec, neboť zatím nevybuchla čtvrtá, největší munička… K večeru se postupně vracíme do svých domovů. Bojíme se vejít do stavení, neboť by se mohlo stát naším hrobem. Hrozba zničujícího výbuchu stále visí ve vzduchu. Teprve noční bouřka a prudký liják nás vrací pod střechu,“ pokračovala vzpomínka.

I když v článku je uveden datum 29. května, k explozi došlo 25. května. V největší muničce tehdejšího Rakousko-Uherska pracovalo 3000 dělníků a dělnic. Z několika výbuchů byl nejsilnější ten ve 14.55, když vyletělo do povětří skladiště trhavin. Tlaková vlna poškodila nejen blízké okolí, ale její stopy byly patrné až v centru Plzně, dým byl vidět na desítky kilometrů daleko. Na pět dní se zastavila i železniční doprava na trati do Žatce, protože ji zasypaly trosky z továrny a munice.

Při neštěstí zahynulo přes dvě stovky lidí, kolem tisícovky bylo zraněno. V samotném areálu továrny zůstala jen jediná budova – kantýna.

| Video: Youtube

V den, kdy vyšel tento vzpomínkový článek ale Plzeň už žila jinou událostí. Velkou změnou totiž procházela městská hromadná doprava. Tou největší bylo prodloužení tramvajové linky číslo 1 až do Bolevce, do té doby jezdila jen do zastávky Frunzeho (dnes Mozartova). O slavnostním přestřižení pásky informovala Nová Pravda v článku Cink, cink, jela tramvaj 26. května, kdy byl na prodloužené lince zahájen pravidelný provoz.

Z tehdejší Leninovy třídy (dnes Husova) v těch dnech zmizelo menší autobusové nádraží a uvolnilo místo parkovišti.