Měla zajímavou, dobře placenou práci. Renata Nováková (52) z Plzně se jí ale před šesti lety vzdala a stala se pěstounkou. S manželem Václavem vychovávají tři romské děti. Co je čeká, si rodiče dvou vlastních dcer, které jsou dnes již dospělé, neuměli vůbec představit. Prošli řadou velmi těžkých zkoušek, narážejí na nepochopení, ale nelitují.

„Když jsem tehdy oznámila své rozhodnutí, že se chci stát pěstounkou, rodině, řekli, že jsem se zbláznila. Trvalo asi rok a půl, než jsem je přesvědčila, a pak jsme do toho s manželem šli. Moje rozhodnutí nechápali ani v práci, divili se, že se vzdávám tak dobrého platu a jdu finančně tolik dolů,“ vzpomíná Nováková. Touha stát se pěstounkou se v ní zakořenila v dětství. Už jako malá přemlouvala rodiče, aby si k ní, jedináčkovi, vzali dítě z dětského domova. Tvrdě ale tehdy narazila.

Jako dospělá se ale už odradit nenechala a když přesvědčila i manžela, začal jim proces, kterým prochází všichni pěstouni. „Vše začne tím, že se přihlásíte. Dozvíte se vše potřebné a když máte vhodné zázemí pro adopci, podáte si písemnou žádost. V ideálním případě to trvá zhruba rok, než dostanete dítě. Mezitím absolvujete školení, setkáváte se s dalšími lidmi, kteří žádají o pěstounství nebo adopci. Vysvětlovány vám jsou stinné i dobré stránky. I to je takové síto. Nakonec musíte absolvovat tři sezení u psychologa, kde projdete testy. Když uspějete, když na to psychicky máte, už můžete dítě dostat. Nevybíráte si ale vy dítě, ale pro dítě vybírají vhodné pěstouny,“ vysvětlila Nováková.

V PÉČI MAJÍ TŘI DĚTI

I pěstouni mohou mít kritéria. Ona s manželem měli jedinou podmínku – aby dítě nebylo mentálně postižené. Chtěli romské dítě a nevadili jim sourozenci, což je spíše výjimečný přístup. Skončilo to tím, že si domů odvezli dvě romské sestřičky ve věku 3 a 4 roky. „Jezdili jsme za nimi měsíc na návštěvy do dětského domova v Kašperských Horách, kam byly umístěny z biologické rodiny. Pak jsme je převzali do péče,“ popisuje Nováková s tím, že ji úplně šokovalo, z jakých poměrů holčičky pocházely. „Když jsem je prvně šla koupat a viděla jsem jejich zubožená tělíčka, tak jsem brečela. A to už byly nějakou dobu v dětském domově, kde se je snažili dát dohromady. Ty děti žily s rodiči doslova pod mostem, na skládce. Neuměly ani pořádně jíst, jedly jen rohlíky a pily jen limonádu, nic jiného neznaly, třeba ovoce vyplivovaly. Zuby měly shnilé tak, že si to neumíte ani představit. Ta starší měla nahoře jen pahýlky. Obě měly obrovské bronchitické problémy,“ vylíčila Nováková s tím, že péče o obě děti časem přinesla řadu problémů, ale i velmi hezkých okamžiků.

Dvěma holčičkami to ale neskončilo, před třemi lety si Novákovi do pěstounské péče vzali i tehdy půlročního romského chlapce. Jeho biologickou matku nikdy neviděli, ta tehdy přijela vlakem do kojeneckého ústavu v Plzni, porodila a zmizela.

To, že má rodina v péči tři romské děti, je mnohým trnem v oku. „S předsudky a negativními reakcemi se setkáváme neustále. Nejhorší byly reakce okolí,“ přiznává pěstounka. „Děti bereme za svoje a chceme je mít doma až do jejich dospělosti. Nechceme je adoptovat, protože pěstounství je lepší než adopce, ale máme v plánu zahrnout je i do dědictví,“ vysvětlila Nováková. Příspěvky státu pro děti považuje za dostatečné, ovšem odměna pro pěstouny by podle ní mohla být vyšší.

Stát se pěstounem přináší podle Novákové řadu krásných zážitků. „Každý by ale měl zvážit, zda je toho schopen. A všem doporučuji jednu zásadní věc – brát si dítě z dětského domova, odkud má návyky, a ne z biologické rodiny,“ uzavírá