Vědec a vysokoškolský pedagog působící ve výzkumném centru plzeňské univerzity si ocenění váží. „Nicméně to pro mě bylo překvapení. Dostat medaili je asi stejná pravděpodobnost jako vyhrát ve Sportce,“ řekl.

Vzápětí dodal, že Sportce by dal ovšem přednost. Penězi by totiž podpořil své dvě děti. O odmítnutí medaile za zásluhy o stát v oblasti vědy a školství nepřemýšlel. „Chápu rektory, kteří se nechtěli zúčastnit ceremoniálu. Mají pro to své důvody. Já jsem hodnotil situaci z jiné perspektivy. Jednak má předávání státních vyznamenání historickou tradici, jednak byl pan prezident demokraticky zvolený,“ myslí si.

Profesoru Šestákovi, jenž se ve své profesní dráze věnuje především termické analýze, termodynamice a fyzikální chemii materiálů, se už dříve dostalo řady uznání. Je například nositelem nejvyšších vyznamenání Akademie věd ČR nebo České společnosti chemické. I v devětasedmdesáti letech je pro něj věda velkým hnacím motorem. Kromě odborné knihy, na které teď pracuje, se chystá v plzeňském nakladatelství vydat soubor zhruba třiceti povídek.

Vedle vědy má totiž odmalička profesor Šesták blízko k umění. Rád kreslil, na střední průmyslovce psal eseje. Nakonec však vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze.

Na jaře 1968 odjel na stáž do Švédska, čímž rychle odstartovala jeho vědecká činnost. Následně za ním přijela jeho tehdejší přítelkyně, kterou si v cizině vzal a jež zde dostudovala. Ačkoli se manželům v zahraničí dobře dařilo a o atraktivní pracovní nabídky neměli nouze, rozhodli se v 70. letech vrátit domů. Převládla u nich touha po domově a vztah k rodičům. „Přestože léta po návratu byla krušná, protože jsem byl ocejchován zlověstnou praxí v kapitalistické cizině a odmítnutím členství v KSČ, prožil jsem krásný život. Mohl jsem se věnovat vědě na plný úvazek,“ vracel se v čase.

Následně působil v Československé akademii věd. V té době ještě začal s horolezectvím. Vyjma zahraničních expedic, při nichž zdolal třeba kavkazské či pamírské hory, začal cestovat také sólově. Stopoval například z nepalské Himálaje přes Pákistán a Írán až do Čech nebo dojel transsibiřskou magistrálou až do čínské Šanghaje. Při dobrodružných túrách své zážitky často zachycoval na fotoaparát a uspořádal řadu výstav.