Rybková se za katedru dostala před třemi roky. 
K vyučování nikdy neměla daleko, nejdříve vystudovala filologii (kombinace českého a ruského jazyka), v současnosti si ve stejném oboru dodělává ještě pedagogické vzdělání. „Práci v centru mi doporučila známá. Byla to pro mě nová a zajímavá příležitost. Začátky byly krušné, ale postupně jsem se zlepšovala," řekla Rybková, jež podobnou situaci jako její žáci zažila, když se ve 12 letech přistěhovala z Ukrajiny.

Přes den je zaměstnána jako tlumočnice a překladatelka, po večerech ze zájmu vyučuje. V plzeňském zařízení má na starosti několik skupin cizinců. „Začátečníci neumí opravdu téměř nic. U vietnamsky hovořících musí na hodinách být i tlumočník, u rusky mluvících zastanu tuto roli já," uvedla pedagožka. První na řadu přichází abeceda. Žáci, což jsou v největším zastoupení dospělí z Vietnamu, Ukrajiny nebo Ruska, nejvíce bojují s hláskami r a ř. „Když je ř na počátku slova, ještě to jde. Ale uprostřed, jako například ve slově středa, to už je problém. Nebo je-li pohromadě několik souhlásek, třeba ve slově vlk," vyjmenovala Rybková.

Kvůli lepšímu porozumění pedagožka žákům kreslí nebo je učí pomocí hry. „Zkouší si, jak reagovat, když jim někdo šlápne na nohu, nebo jak si objednat v restauraci," sdělila.

Pokročilejší studenti zase často bojují s větnou stavbou. „V ruštině třeba vypadává sloveso být v přítomném čase, takže říkají 'on učitel' namísto 'on je učitel'," zmínila. Obvyklý je také výskyt takzvaných falešných přátel, tedy stejných výrazů majících v různých jazycích jiný význam.