Z přeštických betonových bloků jsou totiž postavena plzeňská sídliště, schody v domech a panelácích, ale i betonové truhlíky na květiny, které stále najdete v řadě měst regionu.

Jaká byla historie přeštické Prefy

Druhá světová válka zanechala i na západě Čech obrovské materiální škody. Zničené budovy bylo třeba nahradit novými a lidé potřebovali nové bydlení. Vznikla řada stavebních firem, které ale brzy po únorovém převzetí moci komunisty přestaly existovat. Na konci roku 1948 byly všechny znárodněné stavební firmy začleněny do nově vytvořeného národního podniku Československé stavební závody a jedna z výroben betonářského zboží vznikla i v západočeských Přešticích. Kromě zastaralé cihelny tu nebyl žádný průmysl a dokonce ani suroviny, přesto se tu začaly dělat jednoduché stavební prvky, jako betonové stropní překlady nebo betonové desky. Dál pokračuje Bohuslav Primas, který v podniku pracoval od roku 1961.

„Tehdy se na vyšších místech rozhodlo, že se tady něco postaví, a tak se postavila Prefa. Ačkoliv tady zdroje kameniva nebyly a všechno se muselo dovážet, většinou z jihočeského kraje z Chlumu u Třeboně. Cement se vozil ze Dvora Králové a ocel pochopitelně ze železáren, ať už z Kladna nebo Ostravy či Vítkovic. Nebyl tady ale ani odbyt tohoto zboží. Co se vyrobí, mělo by se v místě pokud možno také prodat, ale to tady také nebylo. A nejbližším takovým velkým spotřebitelem našich výrobků byly Pozemní stavby Plzeň, Pozemní stavby Karlovy Vary či Pozemní stavby České Budějovice.”

Obrovský areál měl několik hektarů

Rokem 1959 se začala psát historie národního podniku Prefa Přeštice, který spadal pod Generální ředitelství prefabrikátů se sídlem v Bratislavě. To už bylo součástí Prefy také několik dalších provozoven, například v Chebu, Karlových Varech, Toužimi, ale také ve Zbůchu, Ražicích nebo Písku. V době největšího rozkvětu měl podnik více než dva tisíce zaměstnanců ve dvou desítkách provozoven v západočeském kraji, jihočeském kraji a Praze. Základní závod byl ale v Přešticích. Obrovský areál měl několik hektarů a našli byste ho na okraji města, na pravé straně silnice při příjezdu od Plzně. Byla v něm výrobna betonářského zboží, celopodniková doprava, učňovské středisko i celozávodní dílny. Dohromady asi šest set zaměstnanců, kteří vyráběli prefabrikáty například pro nově stavěná plzeňská sídliště.

#nahled|https://g.denik.cz/46/00/nejvyznamejsi_znacky_prefa_prestice_111018_01_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/46/00/nejvyznamejsi_znacky_prefa_prestice_111018_01.jpg|Betonové panely, schodiště ale i truhlíky, to vše bylo z Prefy#

„Posledních deset patnáct let jsme vyráběli kromě vodorovných konstrukcí - stropů, schodišť - také železobetonová bytová jádra. Tehdy to byl celkem hit, protože se do té doby používala umakartová bytová jádra, která nevyhovovala a nebyla ani hygienická. Dělali jsme potom různé takové stavby, které se trochu vymykaly běžné prefabrikaci. Byl to třeba Dům kultury Inwest v Plzni. Celý obvodový plášť je kompletně od nás z Přeštic. Nebo jsme dělali stavby nemocnice Bulovka, konkrétně onkologický pavilon. Nebo v Praze hotel Praha, Dům kultury v Praze, byly to takové hezké specialitky. Ale kooperovalo se nejen z Přeštic. Hodně se toho dělalo ve Zbůchu, kde se vyráběl pohledový beton, hodně se také dováželo z Veselí nad Lužnicí,” vypráví Bohuslav Primas.

Vše se dělalo z betonových dílců formou takzvaného montovaného skeletu. Specialitou byla i betonová dlažba, chodníky nebo takzvaný terasový, tedy leštěný a broušený beton, který se používal například na schodiště. Kromě toho se výroba zaměřila také na zemědělství. Šlo například o kravíny, bramborárny nebo silážní jámy.

V sedmdesátých letech Prefa postavila pórobetonku v Chlumčanech, k níž se následně přidala stávající provozovna v Kaznějově a společně vyráběly zdicí materiály. Roční produkce samotného přeštického závodu tehdy byla impozantní.

„Ke konci 80. let jsme vyrobili takové množství betonu, že by pokrylo plzeňské náměstí do výšky asi pěti metrů,” usmívá se Primas.

Změny po sametové revoluci

Podnik se v té době stal součástí Pozemních staveb Plzeň, ale záhy přišla sametová revoluce a po ní opět změny. V roce 1991 se z národního podniku stal státní, který pak v následných letech zažil dvě vlny kuponové privatizace. Během nich přešly jednotlivé provozovny do rukou soukromníků. Definitivní konec přeštické Prefy přišel v roce 1998. Důvody zmiňuje Bohuslav Primas, který v podniku pracoval na několika postech a končil na pozici náměstka. „Podnik neprosperoval, byly po něm dluhy, takže zanikl. Později přišel zájemce, který koupil celý areál a všechno komplet zbořil. Zůstala tam dneska jen trafostanice a holá pláň. Byly tam ohromné jeřábové dráhy, krásné haly, garáže, kotelny, ohromný betonový komín. Všechno padlo.”

Do dnešních dnů v Přešticích přetrval jen takzvaný modrý dům, budova bývalého podnikového ředitelství, kde jsou dnes městské úřady. Ze všech závodů bývalé Prefy nakonec ten přeštický dopadl nejhůř. Ostatní fungují a jsou pochopitelně v soukromých rukou.