Kdyby mu osudného 29. května nepomohl taktéž obyvatel Lhoty Rudolf Huml, který zaslechl volání o pomoc, nejspíš by už nebyl mezi živými. „Tehdy jsem šel s našimi bernskými salašnickými psy Betynkou a Ronem na procházku. Chtěli jsme se podívat, co dělá voda v řece. Těsně před železničním viaduktem se ale pod Ronem utrhl kus břehu a on spadl do vody. Nemohl se dostat ven, protože břeh je vysoký víc než metr,“ popisuje zážitek Novotný.

O chvíli později už bojoval i o svůj život. Břeh se totiž utrhl i pod ním a muž nemohl vylézt zpátky na břeh. „Byla tam určitě větší hloubka než dva metry. Nemohl jsem se opřít nohama. Nedošlápl jsem na dno. Vlál jsem v proudu rozvodněné řeky, jednou rukou jsem se držel kořene stromu, druhou jsem držel Roníkovi hlavu nad vodou. Je neuvěřitelné, jakou sílu má 60kilogramový pes, když se topí,“ vypráví Novotný.

To ale ještě nebylo všechno, situace se ještě zhoršila, když do vody spadl i jeho druhý pes Betynka. I pod ní se utrhl další kus břehu a spadla svému páníčkovi na hlavu. „A tak jsem se vší silou držel kořene stromu v proudu řeky, držel své dva psy kolem krku a poprvé v životě volal o pomoc,“ vzpomíná muž.

Záchrana přišla po dvaceti minutách. Volání zoufalého muže zaslechl Rudolf Huml. Přinesl popruh a přes riziko, že se břeh utrhne i s ním, pomohl oba psy vytáhnout. Jejich pán už byl ale zápolením o život tak vyčerpaný, že se sám s pomocí popruhu nemohl z rozběsněné vody dostat. „Pan Huml ale sehnal žebřík a po dalších asi deseti minutách vytáhl i mne. Bez přehánění tak zachránil s nasazením vlastního života mě i mé dva psy. A protože tento pán odmítl jakékoli hmotné ocenění, chci mu poděkovat prostřednictvím Deníku,“ říká Novotný, který svého zachránce navrhl jako adepta na ocenění i zastupitelům města.