Voda jí zničila nejen celý dům, ale také rodinnou živnost. Přesto na jeden den, kdy ničivý živel začal zaplavovat plzeňské ulice, vzpomíná s úsměvem. 11. srpna 2002 se jít totiž narodila vnučka Renée.

Ten den Evě Žílové volala dcera, že bude rodit a jede do porodnice, manžela měla pracovně v Německu. „Za dcerou jsme tedy do porodnice vyrazili my. Vnučka se narodila kolem páté odpoledne. Když jsme se vraceli domů, začalo už vydatně pršet a lilo celou noc. O dva dny později, v úterý 13. srpna, jsem viděla, jak naproti ze sklepa penzionu čerpají vodu. To už jsem věděla, že to bude hrozné,“ vyprávěla žena.

Přečtěte si, jak povodně zasáhly do životů lidí v Plzeňském kraji, zavzpomínejte u fotek, jak povodně ničily naše města i krajinu.
• vydatné srážky přišly ve dvou vlnách: 6. a 7. srpna a poté 11. - 13. srpna
• zem po první vlně nasákla a nedokázala pojmout pozdější srážky
• 13. srpna do kraje přijíždí hasiči i vojáci z celé republiky, silnice jsou na řadě míst kraje nesjízdné, v Plzni se šíří falešná zpráva o protržení Nýrské přehrady
• živel napáchal v Plzeňském kraji škody za více než 4 miliardy korun, k zemi šlo šest desítek domů, nejpostiženější obcí byl Švihov se 14 zničenými domy a dalšími 20 s problémy se statikouVíce v tématu ZDE

Kolem páté odpoledne pak na ni zvonili policisté, že se situace neustále zhoršuje a že musí z domova pryč. „Vzala jsem tedy doklady a jen ty nejnutnější věci. Z vany v koupelně už se valila voda. Otevřela jsem dveře na chodbu a tam už byla voda také. Vylezla jsem po schůdkách na silnici a šla směrem nahoru k 17. základní škole,“ pověděla paní Eva. „Na kopci u školy se nás shromáždilo více. Pamatuji si, že v Plánské ulici spadl podmáčený dům, od té chvíle už nás záchranáři zpátky nepustili. Bylo opravdu chladno a tehdy jsem byla ráda, že jsem si vzala pod sako ještě svetr,“ řekla Žílová.

Pracovníci hasičského krajského operačního a informačního střediska (KOPIS) Petra Halamová a František Špaček.
O povodních strávil v práci týden v kuse, doma pak prospal dva dny

Do svého domu se mohla Plzeňanka vrátit až za několik dní, mezitím chodila navštěvovat dceru s vnučkou do porodnice na Slovanech. Jít ale musela pěšky, protože hromadná doprava během povodní nejezdila. Dcera Evy Žilové tehdy bydlela také na Roudné, v přízemí domu v Malické ulici. I když měla vytopený pouze sklep, domů se vrátit nemohla. „Tajili jsme jí, jaká je situace. Neřekli jsme jí ani to, že voda jí zaplavila papírnictví. Obávali jsme se, že by ze šoku přišla o mléko,“ vysvětlila.

20 let od ničivých povodní.20 let od ničivých povodní.Zdroj: Deník/Jan Lakomý

Z porodnice tak šla dcera Žílové s miminkem bydlet ke své sestře na Vinice. Paní Eva vyčkávala, až voda opadne. Když přišla domů, na všem měla povlak bahna. V domě byla stále voda a hasiči ji museli ještě několik dní odčerpávat. „Pomáhali také vojáci. Z našeho papírnictví vyhazovali vodou zničené zboží. Když jsem to viděla, bylo mi opravdu špatně,“ vzpomínala se slzami v očích. Voda nezlikvidovala jen to, co bylo umístěné v horních policích obchůdku. „Suché zboží jsme prodali a krámek navždy zavřeli. Dům jsme museli kompletně zrekonstruovat,“ poznamenala.

Renée dnes slaví dvacáté narozeniny. Úspěšně odmaturovala na střední zdravotnické škole v Plzni a chystá se studovat fyzioterapii.

V paní Evě vyvolávají povodně ještě po letech silné emoce a také obavy. „Když před pár lety silně pršelo a začala se lehce zvedat hladina řeky, chodila jsem se tam ze strachu dívat,“ uzavřela.