„Dneska tady vystavujeme kolejiště v měřítku 1:87. Od poslední výstavy máme několik dalších úplně nových modulů, ze kterých je to celé sestaveno, takže tady máme určitě o pět až šest metrů kolejiště navíc. Celkovou délku nemáme přesně změřenou, ale odhadem to bude tak 20 až 25 metrů. To když přepočteme podle měřítka, vychází na skoro 2,5 kilometru tratě,“ vysvětluje jeden ze členů sdružení Antonín Mareš. „Pro jízdy máme připravené vyšší desítky lokomotiv nebo motorových vozů a určitě stovky nejrůznějších vagónků osobních, nákladních i se speciálními nástavbami. Tím, že každý ze členů spolku má něco, když to dáme dohromady, máme opravdu široký vozový park," doplňuje za železniční modeláře Antonín Mareš.
Hlavní část modelů znázorňuje vozy ČSD z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. „Objevují se ale i vozy modernější i starší. Sem tam i pára. Protože nás to stavělo tentokrát celkem dost, možná deset, dvanáct, šlo to rychleji. Celé jsme to zvládli za odpoledne. Někdy to ale stavíme jen ve dvou, ve třech a to je potom práce na celý den,“ vysvětluje Antoním Mareš.
play_fill
Základ spolku tvoří menší parta asi pěti lidí, kteří aktivně pracují na stavbě. „Sejdeme se a vyrábíme to společně, modelujeme krajinu, stavíme tunely, mosty, koleje, nádraží. Sem tam někdo přinese něco, co doma udělal sám, ale když se to staví v partě, je to větší zábava,“ vysvětluje Mareš, jak to celé vzniká. K této skupině se potom přidávají i další členové nebo příznivci spolku, kteří s vláčky na výstavách chodí jezdit nebo jinak pomáhají.
Fotogalerie: Výstava v Plzni-Skvrňanech přilákala stovky železničních nadšenců
play_fill
Základem kolejiště je překližka nebo dřevotříska a na té se z polystyrénu vytvaruje reliéf krajiny. Ten se pak dolaďuje různými fóliemi, které se nastříhají a kladou různě přes sebe. Někde je i foukaná tráva. Ta potom vypadá opravdu reálně. Stromy jsou kupované většinou přes internet, protože modelováním se nedá dosáhnout tak věrných výsledků. Budovy si někdy modeláři vyrábí sami, jindy je sestaví z kupované stavebnice. Nově využívají i laser, kterým jsou schopni ze dřeva vypálit přesné díly.
Zajímavostí této železniční výstavy bylo také to, že se na ní dalo dojet vlakem. A to zvláštním motorovým vozem řady M.131 zvaným Hurvínek. Ten po celý den 8. května brázdil tratě obklopující Skvrňany a nabízel tak nejenom zajímavé svezení historickým motorákem, ale také dopravu do relativní blízkosti výstavy. Na ní už pak cestující museli dorazit po svých.
Motorový vůz Hurvínek
Motorové vozy řady M 131 přezdívané Hurvínek, jsou dvounápravové železniční osobní motorové vozy, které byly vyráběny v letech 1948 až 1956 v závodech Tatra Kopřivnice a Vagónka Studénka. Celkově bylo vyrobeno 549 těchto vozů, které byly určeny pro zabezpečení osobní železniční dopravy na tratích ČSD v tehdejším Československu. V provozu byly do 80. let 20. století. Některé z vozů řady M 131 jsou zachovány jako historická provozní vozidla a slouží pro nostalgické nebo zvláštní jízdy.
