Jako další jeho kolegové má svoji trasu a projíždí ji stále dokola. Dokud sněží či sníh žene vítr z polí na silnice, zdá se nekonečná jeho snaha bílou nadílku z cest radlicí odhrnout. Až nakonec přichází na řadu sůl, tedy pokud nemá na starosti silnice první třídy, které přicházejí na řadu vždy první a solí se ihned. Paradoxně tak čím víc sněží bez přestávky, tím méně soli silničáři spotřebují.

„Správa a údržba silnic Starý Plzenec má na jižním Plzeňsku čtyři střediska. My máme pět sypačů, na kterých se střídají řidiči z denní a noční směny,“ vysvětlil mi vedoucí střediska SÚS ve Dvorci Václav Strejc. „Hodně problémové jsou silnice nad Dožicemi směrem na Mladý Smolivec, tady nám pomáhají i soukromníci s traktorem, a Kasejovicemi a Újezdem u Kasejovic,“ dodává. O pravdivosti jeho slov jsem se přesvědčila záhy.

V tomto úseku ve výšce kolem šesti set metrů nad mořem musel Rous otočit radlici tak, aby na pravé straně odkrajovala závěje, a sníh se valil do protisměru, protože vpravo už ho bylo moc a pluh by jej nevytlačil. Budeme muset tedy ještě zpátky. A jak se ukázalo, ne jednou! Sněhu už tady bylo tolik, že se dvakrát otočila radlice. Valí se od pluhu a chvílemi není ani vidět, kam že to jedeme.

„Člověk už to tu zná téměř nazpaměť. Jezdím s pluhem už sedm let,“ říká řidič. Přiznává ale, že už také mnohokrát ze silnice vyjel. „Kdo nevyjel, nejezdil,“ dodává, protože tam, kde nejsou zapíchané orientační tyče, člověk může maximálně tušit, kde přesně je krajnice.

V jednu chvíli musí i vystoupit a lopatou sníh odházet, aby okraj silnice našel . V cestě mu totiž stojí osobák, který zapadl, když uhýbal kamionu. „Ráno u Smolivce se mě takle jeden leknul a vjel do lesa,“ prozradil pluhař.

„No jéje!“ odpovídá Rous na otázku, jestli mu řidiči často nadávají, když má třeba povinnou přestávku. „Ale já jim nadávám taky. Protože zastaví v nejužším místě, nebo nezastaví vůbec,“ přiznal. Marné je prý vysvětlování, že nemůže být na několika místech najednou a že než se stihne otožit, cesta už je zase pod sněhem. „Když jsme jeli na Oselce, přejížděli jsme úsek, který tehdy nebyl náš, a zapadly tam kamiony. Jak nám ti řidiči hrozili…“ svěřil se.

Zapadlý kamion je přitom jeho častou zakázkou. Kolikrát se k němu nemůže ani dostat, protože se ho jiný snaží předjet a uvízne také. „Tak se otočím, zacouvám a rozmetadlem pod něj nasypu sůl,“ vysvětluje Rous, zatímco už snad pošesté brázdí silnice v okolí Kasejovic. Kolem poledne přestalo sněžit, ale vítr stále dělá své, ačkoliv není silný. Takže až asi za hodinu začínají zdejší cesty vypadat, jako by tudy konečně silničáři projeli. Je čas solit. Přestože si mnoho řidičů pomyslelo, že silničáři opět zaspali, Rous kroutí hlavou. Ještě se mu to nestalo.