Mezi klienty jsou často Němci. V jejich zemi totiž nesmějí žádat o umělé oplodnění nemanželské páry.

„U nás mohou přijít i partneři, kteří nejsou oddáni. Partner musí být samozřejmě přítomen, podepsat souhlas a přiznat otcovství,“ vysvětluje zájem zahraniční klientely vedoucí gynekoložka institutu Hana Višňová.

První tři pokusy o oplodnění platí zdravotní pojišťovny. Pár, který touží po miminku, se musí připravit, že přesto sáhne do vlastní kapsy. „Zdravotní pojišťovny platí ty nejnutnější procedury, jaké se prováděly před 15 lety. Od té doby medicína hodně pokročila. Klient zaplatí ještě zhruba 10 tisíc korun za podpůrné a modernější procedury. K léčbě jsou také zapotřebí léky a za ty může pacient v lékárně nechat až 25 tisíc korun,“ vysvětluje Višňová. Částky se vztahují k jednomu pokusu. Úspěšnost umělého oplodnění v institutu reprodukční mediciny v Plzni je 55 procent u žen do 37 let.

Podle gynekologů je jedním z faktorů, proč neplodnost stoupá, vysoký věk prvorodiček. „První dítě je ideální počít ve věku do 26 let,“ doporučuje plzeňský gynekolog Pavel Vlček. Žena okolo třicítky je z fyziologického hlediska pro první porod již stará. V některých případech je poškozeno vajíčko ženy. Pokud má v pořádku dělohu, může ale přesto dítě donosit a porodit. Potřebuje k tomu vajíčko jiné ženy – dárkyně. „Neexistuje, že by se s vajíčky obchodovalo, že by si tím dárkyně chtěla vydělat. Dárcovství vajíčka je natolik složitá a dokonce bolestivá procedura, že peníze, které žena za vajíčko dostane, jsou skutečně pouhou kompenzací toho, co musí podstoupit,“ vysvětluje Višňová.

Dárkyně jsou anonymní, mladé, naprosto zdravé ženy. „Žena musí minimálně šestkrát přijít, musí si 14 dnídenně píchat hormonální injekce. Peníze pak dostane i když vajíčka nemá, nebo jsou špatné,“ uvádí lékařka. Dárcovství pro ně znamená velkou hormonální zátěž, která s sebou nese řadu rizik. Podstupuje téměř to samé, jako kdyby šla na umělé oplodnění. „Kdybychom těm ženám nic nedali, tak to nikdo dobrovolně neudělá. V Dánsku neplatí, a nemají proto žádné dárkyně,“ srovnává Višňová.

Samotný výkon odebrání vajíčka trvá půl hodiny, dělá se v celkové anestezii a je pro dárkyni bolestivý. „Žena pak musí počítat s třídenní pracovní neschopností. Za to se jí poskytne kompenzace ve výši 15 tisíc korun,“ dodává lékařka.