„Seděla jsem tam osm měsíců za podvod," sdělila nám žena několik vteřřin po propuštění. Na svědomí má řadu internetových obchodů, kdy si od lidí vybírala peníze na slíbené zboží, které pak nikdy nedodala. Prodávala zejména dětské kočárky, oblečení a podobné věci. K tomu, aby celé obchody působily věrohodně, používala i titul doktorky práv.

„Této ženě jsem poslala sedm a půl tisíce korun za dětský kočárek, který prodávala přes internet, a dodnes jsem neviděla ani peníze, ani kočárek. A teď vidím, že je na svobodě. Takže jsem o sedm a půl tisíce korun chudší," napsala na facebooku jedna z podvedených žen. Ani mezi dalšími lidmi se Klausovo novoroční rozhodnutí o udělení amnestie neshledává s velkým pochopením (viz anketa na straně 3). „Propustit najednou tolik kriminálníků, to už je tedy síla," řekl nám sedmatřicetiletý Marek z Plzně.

Ovšem mezi vězni, kteří v těchto dnech žaláře opouštějí, převládá veselá, až bujará nálada.  „Je to krásný pocit, že jdu zase ven. Pan prezident mi dal ten nejlepší dárek," vzkázal  Ivan Kováč ze Sokolova, který si na Borech odseděl dva roky za maření výkonu úředního rozhodnutí. Chyběl mu ještě rok. „Tenkrát mě policajti chytli, když jsem řídil opilý a neměl jsem řidičák," přiznal se Kováč.

Ivan Kováč opouštěl  po včerejší jedenácté hodině vězení ještě se dvěma dalšími trestanci. Jeden z nich hnedpo opuštění brány od věznice zmizel, Kováč se připojil k druhému. „Tady s kamarádem jsme se dříve neznali, až teď, když nás propouštějí. Zjistili jsme, že se oba jmenujeme stejně, jen já jsem Ivan a on je Tibor," směje se Kováč a zapaluje si cigaretu. „To je moje první cigáro na svobodě," bujaře povykuje. Jeho první myšlenky patřily rodině, kterou má v Sokolově. „Pojedu hned za nimi. Asi ale tuší, že mě dneska pustili. I tak to bude překvapení," říká s úsměvem.

To kamarád Tibor jeví o poznání méně radosti. V Chebu, kde má trvalé bydliště, nikoho nemá. Dokonce ani střechu nad hlavou. „Teď ještě nevím, co bude dál.  V Chebu už nikoho nemám. Pojedu tam a uvidím. Moje sestra  žije v Německu, tak se asi vypravím za ní," spřádá své budoucí plány Tibor Kováč. Ten měl na Borech vyměřený roční trest také za maření výkonu úředního rozhodnutí. Nesměl totiž do Prahy, kde za komunismu a začátkem devadesátých let páchal trestnou činnost. „Já tam ale jel a  ani ne za hodinu mě tam policajti sebrali. Odseděl jsem si deset měsíců," zmínil Kováč.

V půl dvanácté pak oba muži zamířili na tramvaj. Koupit lístek a honem se jet podívat na autobusové nádraží, kdy jede další spoj. Přitom si stále sdělovali zážitky, které je při pobytu za mřížemi potkaly. Oba se shodli na jediném. Na svobodě je přece jen líp. „Nechci se tam už nikdy dostat," podotkl Ivan Kováč. Přesně v poledne už oba muži sedí v autobusu a jedou ke svým blízkým.

Stejně jako ve středu na propouštění vězňů dohlížela policie. Kontrolovala nejen okolí věznice, ale také cesty na vlakové a autobusové  nádraží a hostince v centru Plzně. „Odchod amnestovaných se zatím odehrál bez problémů," řekla nám mluvčí krajských policistů Martina Korandová.

Propouštění bude pokračovat i v dalších dnech. Celkem na svobodu vyjde v Plzni přes dvě stě šedesát lidí.