Válečný konflikt rozpoutaný po atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este zavedl do obce italské a slovinské běžence. Italská fronta totiž byla jednou z hlavních linií první světové války, a proto rakousko-uherské mocnářství nechalo přesunout obyvatele jinam. Mimo jiné i na území dnešních Čech. „Většina běženců šla na Příbramsko a na Kladno. Na západě Čech se nejspíš dostali pouze do Štěnovic," vypráví obecní kronikářka Alena Vlčková.

Zmínku o pobytu 53 italských a slovinských běženců našla v archivu v Blovicích. Poté začala pátrat v dochovaných dokumentech Štěnovic. „V třídním výkazu, matrikách narozených, kronice a v zápisech obecního zastupitelstva," vyjmenovává.

Rozhodnutí přišlo z Plzně

O přesunu běženců do Štěnovic rozhodl tehdejší správní komisař z hejtmanství v Plzni. „Obec na to nejprve nechtěla přistoupit, protože byla bída a hlad. Jenže přišlo to rozkazem, tak Štěnovice musely běžence přijmout. Z dochovaných dokumentů je možné najít, že střechu nad hlavou našli například v hájovně, v domech, které patřily statku, a někteří bydleli v židovské škole," povídá Vlčková s tím, že v domácnosti dostali jednu místnost. Lidi přesvědčovalo zastupitelstvo.

K některým běžencům byl ale osud nemilosrdný. V období 1915 – 1916 zemřelo sedm dětí zřejmě na zápal plic. „Nejstarší holčičce bylo šest let, ostatní děti zemřely ve věku jednoho roku či dvou let," říká Vlčková.

A právě těmto dětem obec minulý čtvrtek na štěnovickém hřbitově odhalila pomník u příležitosti 100. výročí vypuknutí 1. světové války. Podle kronikářky původní hroby časem zchátraly a ztratily se, proto obec nechala postavit pomník.

„Děti běženců ve Štěnovicích chodily do školy. Pan řídící o nich psal do školní kroniky. Jejich rodiče pracovali, aby vydělali na živobytí, i když obec pro ně dostávala zvláštní příděl potravin," uvádí Vlčková.

Běženci byli zadobře se štěnovickým farářem. Jejich děti, jako křesťané, měly katolický pohřeb.

Za zajímavost stojí, že ve Štěnovicích se narodily dvě děti. „Dohledala jsem doklad, z něhož bylo patrné, že chlapec, který se tu narodil, se v roce 1945 až z Grenoblu obrátil dopisem na obec, aby mu poslala rodný list," vysvětluje Vlčková.

Nikdo z běženců nezůstal ve Štěnovicích natrvalo a postupně se vraceli domů. „Poslední lidé odešli až se vznikem Československé republiky v říjnu 1918," povídá kronikářka.

Aleně Vlčkové se podařilo sehnat jména všech 53 italských a slovinských běženců. Nyní plánuje hledat jejich potomky prostřednictvím italského a slovinského velvyslanectví.