„Bydlela jsem v Plzni na Slovanech, kde jsem měla byt 2+1. Hned jak jsem se dozvěděla, že tady bude možnost bydlet, objednala jsem se. Chtěla jsem jinam, někam, kde bych bydlela sama a nebyla na nikom závislá. A to se mi povedlo,“ říkala žena, kterou vlastní pokoj překvapil. „Čekala jsem malou komůrku, ne něco takhle velkého. Mám tady všechno, co potřebuji. Ze starého bytu jsem si vzala jen jedno křeslo, na které jsem zvyklá, obrazy, ty tu mám pověšené, a osobní věci,“ popisovala.

V domově už hovorná seniorka stačila oslavit i svůj svátek. „Na Valentýna jsem dostala dárky od personálu i od ostatních obyvatel,“ říkala spokojeně.
A jak vypadá běžný den obyvatelky domova poklidného stáří? „Ráno spím, do kdy chci,“ smála se žena, „pak se jdu vykoupat, na jídlo chodím dolů do jídelny. Vaří tam pohodově,“ konstatovala žena, jež před časem prodělala obrnu.

„Volný čas trávím různě. Mám tady fajn kamarádky, takže buď hrajeme karty – žolíky – nebo když nás popadne mlsná, děláme si šlehačkové poháry,“ ukazovala žena směrem k ledničce, kterou má prý plnou pořád. „Sama se buď dívám na televizi nebo luštím křížovky. Na návštěvy za mnou také chodí rodina,“ svěřovala se.

Na nic, co by svému novému domovu mohla vytknout, si Valentina Baborová nevzpomněla. „Snad jen výhled z okna mohl být lepší, ale to je maličkost. Že budu mít tak pěkné a spokojené stáří, to jsem si nikdy nepředstavovala,“ řekla na závěr.