K nástupišti Centrálního autobusového nádraží v Plzni přijíždí v neděli v 19 hodin žlutý autobus Student Agency a nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o něco mimořádného. Ale sotva se jeho dveře otevřou, z nádražních ampliónů se spustí dojemná hudba a místo běžných cestujících vystupují z autobusu stevardky a stevardi, řidiči, a další spolupracovníci a přátelé, kteří tento spoj do posledního místečka obsadili. Někteří jsou rozjaření, někteří se tváří posmutněle. Byla to totiž poslední jízda kdysi oblíbeného spoje na trase Plzeň – Praha a Praha – Plzeň. Po patnácti letech tu žlutá linka Student Agency svůj provoz končí.
„Jezdila jsem na téhle trase pět let a měla jsem to jako přivýdělek při vysoké škole. Vytvořili jsme si tu všichni na sebe silné vazby a i když jsem pak jezdit přestala, stále se setkáváme a jsme pořád přátelé. To byla ta přidaná hodnota této práce. Krásné byly vazby i s cestujícími, protože většina byli ti stálí, kteří jeli ráno do Prahy do práce a večer zpátky. Sdíleli jsme s nimi spoustu zážitků z toho dne a i s některými z nich přetrvává přátelství do dneška,“ prozrazuje dojatě bývalá stevardka Lenka Šafránková z Berouna. Jednapadesátiletý řidič Radek Svoboda tu kromě zajímavé práce a spousty zážitků našel i svou budoucí ženu Barboru. „Jak k tomu došlo? Úplnou náhodou. Bára jezdila jako stevardka a na lince nám jednou nečekaně vypadl spoj a já jako Pražák jsem musel zůstat v Plzni. Šli jsme samozřejmě do restaurace a tam to všechno začalo,“ přiznává Radek. To potvrzuje i Barbora, která na zážitky ze žlutého autobusu ráda vzpomíná.
„Bavila mě ta různorodost práce, každý den nás čekalo něco nového. Vytvořila se i parta s jinými stevardy a řidiči, a také s cestujícími. U těch v ranních spojích v 5.30 nebo v 6.00 hodin jsme už věděli, co si kdo dává k pití, věděli jsme, že tenhle má rád kávu s mlékem bez cukru, druhý že chce pravidelně čokoládu a čte si při tom denní tisk. A chodívali jsme často všichni společně posedět. Žlutá linka byl prostě životní styl,“ dodává Barbora.
Že o zajímavé a někdy dramatické chvíle nebyla nouze potvrzují také ostatní stevardi i řidiči, kteří ochotně přidávají další historky: „Museli jsme se vypořádat třeba s jedním agresivním pánem pod vlivem alkoholu, řidič mu to musel vysvětlit ručně. A měl v zádech ještě zástup chlapů, celý lakrosový tým, který byl ochoten pomoci, kdyby to nezvládl. Nebo ta paní, co měla psa bez náhubku a pak ho chtěla nacpat do futrálu od kytary, aby mohla jet,“ připomínají s úsměvem.
Cestování na téhle lince si oblíbili i cestující, zvláště ti, kteří cestovali pravidelně do Prahy nebo opačným směrem za prací. Žluté autobusy totiž vyrážely na trasu ráno každou půlhodinu a někdy se vypravovaly i posilové spoje.
„Jezdila jsem se Student Agency do Prahy do zaměstnání pravidelně jedenáct let. Byla jsem moc spokojená, protože to byla jistota, že se do Prahy dostanu pohodlně a včas. A všichni stevardi byli úžasní. Benefity byly také příjemné, noviny, občerstvení nebo slevy na zájezdy. Ale je pravda, že později se už začaly služby omezovat, třeba četnost spojů a přestali jezdit i stevardi. Ale dodneška na to cestování s nimi ráda vzpomínám. Těšilo mě i jen vidět projíždět okolo ten jejich žlutý autobus,“ říká šedesátiletá Hana z Plzně.
Důvody ukončení provozu na této lince vysvětlila Deníku mluvčí společnosti RegioJet Alexandra Janoušek Kostřicová: „Po úspěšných patnácti letech končíme z ekonomických důvodů. Po covidu se už cestující nevrátili v takovém počtu, aby se provozování linky vyplatilo.“
