Žádné ponaučení z obou přístupů nevyplývá, oba aktéři se nyní hřejí na výsluní přízně. První se stal primátorem Plzně, druhý vede fotbalovou eskadru Viktorie v Lize mistrů. Skoro by se dalo říct Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.

Premiant Martin Baxa vzpomíná na první dny strávené ve školních lavicích téměř idylicky. „Co se hezkých chvil týče, vybavuji si z první třídy, jak jsem se těšil na každé nové písmeno, které jsme se učili. A z podstatně pozdějších let pak vzpomínám na hezké školní výlety,“ líčí první muž radnice.

Když se zeptáte na školu Pavla Horvátha, napadnou ho prvně průšvihy. „Nebude vadit, že to bude z učňáku? Ne, tak dobře. Hned první den jsem se, jako slušný chlapec, seznámil s kluky trochu jiného ražení. O druhé přestávce jsme se už honili po chodbě a já nechtěně přirazil učitelce hlavu do dveří. Hned jsem vyfasoval třídní důtku,“ zmiňuje vyučený řezník. A přidává historku ze základní školy. „Jednou se mi ´povedlo´ dostat v jednom dni dvě pětky a jednu čtyřku. To mi nebylo zrovna nejlíp, pamatuji se, že kopec k domovu, který jsem normálně zvládl za minutu dvě, jsem šel minimálně čtvrthodinu,“ vzpomíná.

Roli padoucha ale kapitán plzeňských fotbalistů odmítá. „Je fakt, že jsem učení bral jenom jako nutnost, celkově jsem ale nebyl tak špatný žák. K prospěchu nikdy nebyly velké připomínky. Rodiče jen neměli radost, že jsem byl šašek, který všechno hned komentoval,“ připomíná.

Ani plzeňský primátor ale nebyl pouze nadšeným návštěvníkem školy. „Vysloveně nejhorší zážitek nemám, samozřejmě ale vzpomínám na povinnost dojídat ne vždy úplně chutná jídla z tehdejších školní jídelen,“ pamatuje Baxa na odporný zvyk, kdy učitelská komanda nepouštěla děti vracet nedojezené talíře. Primátor se dnes do svojí základní školy vrátí. Školní rok zahájí na 25. základní škole ve Chválenické ulici, kterou před lety navštěvoval.

Jak vzpomínáte na školní léta? Jaký byl váš nejlepší nebo naopak nejhorší zážitek?

Tomáš Popp
organizátor farmářských trhů
Do školy jsem chodil docela rád, i když vstávání nebylo právě nejpříjemnější. Určitě převažují dobré školní zážitky, ale k těm hororovým patřilo, když jsem si občas zapomněl věci na tělocvik a musel jsem pak cvičit jen ve spodním prádle.

Jiří Kohout
projektový manažer PMDP
Chodil jsem na 22. ZŠ a pamatuju se, že tam byla v některém z pater v šedé dlažbě jedna rozbitá dlaždice nahrazena bílou. Věřil jsem, že šlápnutí na ni mi přinese štěstí. Teď chodím do té školy k volbám. Hledám, jestli tam ta dlaždice pořád je, šlápnul bych si.

Dagmar Terelmešová
senátorka
Mým nejlepším zážitkem bylo, když jsem v pátek 13. dostala jedničku z fyziky, což nebyl můj oblíbený předmět. Od té doby věřím, že mám ten den štěstí. A nejhorší? Asi okamžik, kdy se mi spolužáci smáli, že neumím výmyk na hrazdě. A neumím ho dodnes.

Vlastimil Volák
ředitel Techmanie
Nejraději vzpomínám na letní brigády a výlety – třeba když jsme jezdili na brambory nebo vykopávat cibulky tulipánů. V neformálním prostředí jsme jako parta fungovali výborně. Špatně se mi vzpomíná na jakékoli zkoušky, to jsme byli vždycky vystresovaní.

Václav Prokš
zpravodaj ČTK
Já byl vzorný žák! S košilkama upnutýma ke krku a s rukama věčně za zády. Zvrhnul jsem se asi až v sedmé nebo osmé třídě, kdy už jsem ruce za zády rozhodně neměl. Všechno jsem si musel totiž psát, protože jsem si toho mnoho nezapamatoval.

Miroslav Hucl
ředitel ČSAD Plzeň
Moje nejhorší poznámka byla za to, že jsem si hrál s rozbuškou poplašňáku a odpálil ji. Dost mě tehdy popotahovali a dali mi poznámku, že jsem ohrozil životy spolužáků. Největší radost jsem měl z řidičáku na moped, který jsem si udělal na konci devítky.

Jan Soukup
architekt
Nejlepších vzpomínek je mnoho. Snad připomenu třídního učitele Romana Kučeru, který ctil individualitu žáčků, byl vnímavý a přátelský. Hezkou vzpomínku mám na Helenku Lucákovou z vedlejší třídy, která si zlomila ruku a já jí mohl nosit tašku.

Martin Stránský
herec
Nad nejhorším zážitkem nemusím dlouho přemýšlet. To byla doba, kdy jsem přinesl během jednoho týdne domů pětkrát vši. Máma byla tehdy dost naštvaná. Příjemných zážitků bylo víc. Nejlepší byla asi překvapivě maturita, celé to bylo docela v klidu.

Jaroslava Kunová
ředitelka FN Plzeň
Byla jsem mezi prvními žáky Základní školy ve Schwarzově ulici, to se mi líbilo. Stejně tak ráda vzpomínám na loudání se s kamarádkami ze školy. A nejhorším zážitkem bylo, když jsme se s kamarádem honili ve třídě a on o mě zakopl a zlomil si klíční kost.

Tomáš Paclík
majitel Viktorie Plzeň
Špatný zážitek si nevybavuju. Rád vzpomínám na skvělého učitele češtiny a zároveň atletického trenéra. V hodinách jsme četli Pohádku o Raškovi, dával nám k přečtení zakázané knihy Škvoreckého. Myslím, že jeho způsob výuky mi dal víc než větné rozbory.

Milan Chovanec
hejtman Plzeňského kraje
Zážitek ze školy? Na střední škole jsme byli na polské straně Sněžky a s kamarády jsme šli pro pivo. Nějak jsme přešli na českou stranu a polský pohraničník se samopalem v ruce nás pak nechtěl pustit zpátky za třídou. Líbilo se to všem kromě učitelky.

Radka Žáková
cykloprůvodkyně
Průšvihy jsem nemívala a do školy jsem se těšila, prázdniny mi přišly dlouhé. Ráda vzpomínám na matikáře, který nám vymýšlel příklady ze života, třeba spočítat, jaká je koncetrace v sudu se 100% lihem, ze kterého někdo dvakrát upil a pak dolil vodou.

David Růžička
plzeňský památkář
Hezkou vzpomínku mám na básnické soutěže, ve kterých jsem byl dobrý. Naopak fyzika mi moc nešla. Jednou jsem si z ní ale vylepšil známku díky poezii. Složil jsem báseň, která sice popírala fyzikální principy, ale jelikož se paní profesorce líbila, slitovala se.