„Moje předchůdkyně tady kouřila, takže kancelář byla kouřem nasáklá,” vysvětluje Vanžura důvody, které ho vedly k vymalování pracovny. „Bylo tu velké množství mohutného nábytku a já mám rád prostor. Teď jsem rád, že je místnost střídmě a světle zařízená,” popisuje.

V kanceláři ředitele je teď opravdu volného místa dost. Prostor působí čistě, ale ne sterilně, pomáhají tomu zarámované kresbičky a malby, které celý prostor oživují. „Všechny obrázky jsou od dětí. Máme je i na chodbách diagnostického ústavu,” říká Vanžura.

Nejoblíbenějším obrázkem jsou pro něj želvy. „Je to linoryt podle vtipu se želvami. Ošetřovatele v zoologické zahradě vyhodí z práce a manželce to vysvětlí tak, že sotva se otočil, tak frnk frnk a obě želvy byly pryč. Použil jsem to před časem na jednoho svého kolegu, který dělal něco hrozně pomalu, a druhý den mi děti přinesly tenhle obrázek,” usmívá se Vanžura a dodává, že se obrázek stal jeho srdeční záležitostí. V pracovně plzeňského ředitele diagnostického ústavu jsou dvě veliké květiny, které si přinesl z domova. „Stěhovali jsme se a nevěděli jsme kam s nimi. Přivezl jsem je sem a krásně se jim daří,” pokračuje Vanžura, jehož kancelář je rozdělena na dva prostory. Jedna část je úřední, kde se nachází rohový psací stůl s počítačem. Druhá je určena pro setkávání s klienty a spolupracovníky. Je vybavena světlým dřevěným stolem a čtyřmi židlemi. „Veškeré návštěvy přijímám právě tady. Za prvé nemám rád, když někam přijdu a jedná se mnou člověk ve vyvýšeném křesle, a pak tady sedávám prostě daleko raději než za pracovním stolem,” tvrdí Vanžura.