Řezbu Braun podle odborného zástupce ředitele galerie Petra Jindry vytvořil s největší pravděpodobností pro plaský klášter, a to na objednávku tehdejšího opata Evžena Tyttla. „Dílo vzniklo kolem poloviny 20. let 18. století, kdy Tyttl dokončoval velkolepou přestavbu kláštera a kdy se Braun do Plas, pro něž už dříve vytvořil například svatou Luitgardu, vracel,“ uvedl Jindra s tím, že sousoší bylo možná určeno pro Mariánskou Týnici, která klášteru sloužila coby proboštství. „Nemáme to ale bohužel nijak doloženo,“ řekl.
Hodnotu díla by prý bylo možno vyčíslit v milionech korun. Sousoší patří k těm 'nej' věcem, jež depozitář galerie ukrývá. „V rámci našeho projektu chceme představovat klíčové hodnoty, které ve sbírkách máme. Reagujeme tím také na situaci, že galerie nemá možnost své exponáty vystavit – naposledy je lidé mohli vidět v roce 1985. Poté sbírky z povědomí občanů vlastně zmizely,“ konstatoval muž.
Na Braunově práci Jindra nejvíce oceňuje její kompozici. „Je to v celkové koncepci, která představuje barokní inscenaci výjevu, kdy anděl zvěstuje Panně Marii narození děťátka. Při pohledu na dílo přitom máme pocit, že se nám předvádí skutečné drama, které má na diváka působit sugestivně a vtáhnout ho do děje. Současně s tím je práce mimořádná i řezbářskými kvalitami. O Braunově sochařském projevu se hovoří jako o malbě dlátem. Sousoší představuje pozdní fázi jeho díla, tedy předtím, než se Braunův výraz začal posouvat k pozdně baroknímu projevu, který už souvisí s rokokem. Tady si ale ještě ponechává vážnost, monumentalitu vrcholného baroka,“ vysvětlil Jindra.
Západočeská galerie vystavuje exponáty cyklu Jedno dílo/jeden svět vždy v první středu v měsíci. „Díla vybíráme napříč sbírkami – práce se od sebe liší obdobím, typem i slohem. Jako první jsme vystavili obraz Vzkříšení Lazara od Bohumila Kubišty, příště se zaměříme na architekturu, konkrétně na Rohrerovu funkcionalistickou vilu od Josefa Špalka,“ dodal Jindra.
