V Papírně se zabydlel král Ubu

Jedna větší scéna a tři menší. Na všech najednou se odehrává děj a diváci postupně vystřídají všechna hlediště. Spojovacím článkem všech čtyř jevišť je Ubu – postava z hry Alfreda Jarryho. Tak by se dal ve stručnosti popsat společný projekt českých a belgických divadelníků – představení UBUdneS. Vzniká dva roky a jeho premiéra je za měsíc – 2. září v plzeňském industriálním prostoru Papírna na Slovanech.

„Hledali jsme nějaký alternativní prostor, který není primárně divadelní," vysvětluje režisér Axel de Booseré, proč padla volba právě na Papírnu. Tuto středu tu naplno začaly zkoušky se sedmi herci (čtyři z Belgie, tři z ČR), tým ale Papírnu připravoval už několik dní před tím. Bylo nutné prostor přetvořit tak, aby tu mohly vzniknout čtyři scény. „Museli jsme vymyslet celý závěsný systém – to pro nás byla velká výzva. Postupně jsme to tu zabydleli a teď je z toho takový malý, svébytný svět," říká autorka scén a kostýmů Maggy Jacotová.

A proč padla volba právě na krále Ubu? „Tohle téma je srozumitelné oběma kulturám. Je to sice divadlo, ale zároveň je o dnešním světě," doplňuje výtvarnice. Proto se na největším jevišti objeví zkrácená hra klasického Krále Ubu od Alfreda Jarryho, texty pro tři novodobé Ubu napsal současný belgický dramatik Jean-Marie Piemme.

Úplně na začátku tohoto představení stála snaha propojit obě Evropská hlavní města kultury 2015, tedy Plzeň a belgický Mons. Proto je tvůrčí tým namíchaný a obě země se také podílejí na přípravách. První zkoušky s herci se konaly v květnu v Monsu, tam vznikají i kostýmy. V Plzni se zase vyráběla scéna a koná se tu světová premiéra tohoto dramatu.

„Tady uvedeme představení celkem pětkrát, potom se přesune do Monsu na šest repríz. Další uvedení máme nasmlouvané na listopad, také v Belgii," vypočítává umělecký ředitel Plzně 2015 Petr Forman, jenž se na UBUdneS také podílí. Na starosti má jednu z menších scén, v níž matka opečovává svého jediného synka a vychovává z něj sobeckého, sebestředného jedince. „Je to takové mládě Ubu," popsal Forman.

Lidé se však nemusí bát jazykové bariéry, představení je podle autorů postaveno tak, aby bylo srozumitelné pro všechny i bez použití titulkovacího zařízení. Na hlavní scéně se postupně pracuje se třemi jazyky (čeština, francouzština a angličtina) a napomáhá i expresivní vyjádření herců. „Na malých scénách je to vyřešeno jinak. V jedné se tlumočí, ve druhé alternuje Čech a Belgičan a ve třetí se pracuje s nahrávkou hlasu," ujišťuje Maggy Jacotová.