V KŮŽI: Kůže revizora musí být hroší

„Dobrý den, jízdenky prosím,“ s těmito slovy začínáme kontrolovat pasažéry plzeňské tramvaje číslo 1. „Jé, vy už neděláte v Deníku?“ ozve se jeden z cestujících. Je to doubravecký zastupitel a předseda klubu ODS Pavel Netolický. „Dělám. Každý pátek teď bude v Plzeňském deníku vycházet seriál V kůži, při kterém si redaktoři vyzkouší nějaké úplně jiné zaměstnání. Takže máte štěstí, že máte nabitou Plzeňskou kartu,“ zněla moje odpověď.

Sice bez odznáčku, ale alespoň se čtečkou na karty v ruce jsem se tak na chvíli stala po boku dvou opravdových revizorů i já kontrolorkou přepravy PMDP. Své nové kolegy sice nesmím jmenovat, ale mohu s klidným svědomím říci, že i přes jejich nepopulární práci, jsou to docela sympatičtí chlapíci se smyslem pro humor.

Hned na začátku mi řekli, že nesmím vyrazit okamžitě, jak nastoupíme. Nejdřív počkáme, až budou všichni v klidu, nebudou hledat nic v taškách a peněženkách. Tak předejdeme hádkám o tom, že si někdo nestačil štípnout. Samozřejmě i tak můžu čekat negativní reakce.

„Co se týče oblíbenosti, jsme podle průzkumu ty druhý nejhorší,“ prozrazuje mi jeden z kontrolorů a já se o tom mohu přesvědčit vzápětí. „Takový výluky a vy ještě otravujete,“ rozhořčila se na nás slečna v červeném triku, přestože zaplaceno měla. „Jezdíte MHD, tak musíte strpět občasnou kontrolu. Nedá se nic dělat a pokud se s tím nemůžete smířit, můžete chodit pěšky,“ odpovídá klidně revizor. Přiznal, se, že tuhle větu používá celkem často. Takové i horší reakce na svou přítomnost v MHD prý zažívají revizoři běžně. A já se nemohu nezeptat, kolikrát už moji kolegové dostali od nějakého cestujícího slušně řečeno přes ústa. „To vysloveně ještě ne, ale strkanicí jsme zažili nepočítaně,“ svěřili se.

Hned ve druhé tramvaji chytá revizor, který šel ze zadní části vozu, Vietnamce. Vystupujeme a kolega vypisuje záznam o kontrole (takzvaný zapisovák), která bude černého pasažéra stát šest set korun. K mému překvapení zjišťuji, že revizoři se domluví s kýmkoliv. Buď rusky, anglicky nebo německy. „Včera jsem chytil Mexičanku, tak jsem zavolal své známé, která po telefonu tlumočila do španělštiny,“ prozradil jeden z nich.

Zhruba za hodinu a půl jsme černých pasažérů chytili sedm. Mezi nimi byla i žena, která si sice po nástupu do tramvaje přes Plzeňskou kartu koupila lístek v oranžovém terminálu, ale jen za šest korun namísto dvanáctikorunového. „Já to opravdu neudělala schválně. Stála jsem na schůdkách a přehmátla jsem se,“ říkala nešťastnice. I když jí to všichni tři věříme, vystupujeme na další zastávce, poblíž které žena bydlí. A jdeme s ní domů, aby mohla zaplatit hotově a nemusela na Denisovo nábřeží. „Ty bys jí to odpustila, že jo,“ říká mi jeden z dvojice revizorů. „Hm,“ přikývla jsem. Jenže vzápětí mi je vysvětleno, že takhle to nejde. „Já jí taky věřím, že to byl omyl. Jenomže kolikrát jsem věřil lidem, kteří mi lhali. Odpustím to třeba holčičce, kterou vidím, jak nastoupí s kamarádkami, žmoulá lístek v ruce, zapovídá se a zapomene si štípnout. Ale do hlavy nikomu nevidím,“ říká revizor.

Dodává, že lhát může kdokoliv bez ohledu na věk či vizáž a opravdu to nejde odhadnout. „Nedávno si jedna holka vymyslela úplně všechno. Bydliště, jméno, jméno matky a nebylo jí osm, jak tvrdila, ale jedenáct,“ dodává s tím, že hlavně děti často vypráví pohádky o tom, v jaké situaci je kontrolor načapal, i doma. Během hodinky je mi tedy jasné, že práce revizora není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Slyším o neskutečných změnách teplot, když při minus deseti nastupujete a za chvíli vystupujete z vyhřáté městské hromadné dopravy či o hicech v létě, kdy kape pot i na zapisováky. Navíc během kontroly několika druhů lístků, občanských průkazů důchodců a Plzeňských karet si nestíhám všimnout, kdo přistoupil.

K tomu jsem od přírody hrozný důvěřivec, i když s tím snad úspěšně bojuji i v Deníku, a snad jsem i díky profesi novináře odolnější také vůči negativním reakcím. Ale kdyby na chleba nebylo… Asi ano, šla bych do toho. Možná mě jednou potkáte v trolejbusu, jak říkám: „Dobrý den, jízdenky prosím.“