Lidé žijící v jihoplzeňských Dolcích si pochvalují zdejší klid, čistý vzduch a okolní přírodu. Zdá se, že jediné, co jim dělá vrásky, jsou projíždějící kamiony. V kombinaci s nekvalitní vozovkou jsou tak pro zdejší obyvatele trnem v oku. Starosta Stanislav Ziegler však říká, že se blýská na lepší časy.

Jak to myslíte, že se blýská na lepší časy? Kamiony tudy už nebudou projíždět?
Bylo by to skvělé, ale až tak radikální to zase nebude. Měla by se ale rekonstruovat silnice vedoucí z Přeštic do Nepomuku. Na kraji už o tom jednali před pěti lety. Když půjde všechno dobře a kraj vykoupí potřebné pozemky, do roka už by na to snad mohl být zpracovaný projekt. Má to být rozdělené do dvou etap – z Nepomuku do Skašova a ze Skašova do Přeštic. My spadáme do té druhé fáze.

To vyřeší kvalitu silnice. Ale co nějaká opatření pro projíždějící kamiony?
To víte, že o něčem uvažujeme. Úplně nejlepší by bylo zakázat jim tudy vůbec projíždět, to ale bohužel nemůžeme. Po rekonstrukci silnice chceme do obce zavést alespoň radary na měření rychlosti. Snad na to budou řidiči reagovat a zpomalí.

Je tu ještě něco, o čem víte, že místní lidi trápí?
V obci nemáme zavedený vodovod ani kanalizaci. Většina lidí má sice svou vlastní studnu, a tudíž i svůj vlastní zdroj vody, ale je tu i několik domů v lokalitě pod lesem, které stojí na skalním podloží, a vyhloubit studně je zde nemožné.

Zkoušeli jste to někdy nějakým způsobem řešit?
Ještě když jsem nebyl ve vedení, tak minulé zastupitelstvo udělalo projekt na obecní vrt. Když jsem pak nastupoval do funkce starosty, rozhodli jsme se, že po zkušenostech s plynofikací uděláme ve vsi anketu, kdo by se na vodovodní řád připojil. Na přípojku na plyn se jich totiž nejprve hlásilo 110, ale dodnes je aktivováno jen 48 připojení. Dokonce hrozilo, že budeme muset vrátit celou dotaci. Nakonec vracíme sice jen třicet procent, ale je to zbytečné.

A jak anketa dopadla? Měli lidi o vodovod zájem?
Tehdy jsme rozdali 118 anketních lístků, do každé nemovitosti přišel jeden. K trvalému odběru se přihlásilo 21 domů, 39 bylo pro občasný odběr, 12 nemělo vůbec zájem, 28 bylo sice pro vodovod, ale s tím, že nebudou vodu odebírat, a 18 nemovitostí se k tomu nevyjádřilo vůbec. Jelikož obyvatelé domů bez studní měli s vodou pořád problémy, rozhodli jsme průzkum uspořádat znovu. Učinili jsme tak na začátku letošního roku. Výsledky byly ale obdobné, takže vodovod zatím budovat nehodláme.

I přes nepříjemné kamiony a chybějící vodovod se tu prý lidem žije hezky. Jak se na to díváte Vy?
Jsem dolecký rodák. Pak jsem se na dvacet let přestěhoval kvůli práci do Přeštic, ale v roce 2001 jsem se sem opět vrátil. Líbí se mi tu, mám to tady rád. Je tu klid a krásná okolní příroda. Jsem patriot, už bych se odtud nikdy nestěhoval. Myslím si, že i ostatním lidem se tu dobře žije. Všechno se vyřeší v klidu, nedochází k žádným větším hádkám. Všechno se dá domluvit, když se chce.

Zdá se to tady takové idylické. Neregistrujete zájem o nové stavební parcely?
V poslední době se na ně opravdu spousta lidí ptá. Bylo by fajn, kdyby obec měla nějaké volné parcely na prodej. Jenže všechny pozemky, které by se daly takto využít, jsou v soukromém vlastnictví. Už jsme přemýšleli i o tom, že bychom vlastníky oslovili a pozemky od nich odkoupili. Ale padl by nám na to celý obecní rozpočet. Nejsme schopni dát tolik peněz dohromady, ale řešíme to už čtyři roky.

Čtyři roky už vykonáváte funkci doleckého starosty. Co se Vám vybaví, když se ohlédnete zpět?
Celý život jsem se politice vyhýbal a do starostování jsem spadl, ani nevím jak. Musím říct, že začátky byly kruté. První rok člověk ve všem jen tápe. Hodně mi ale pomohla účetní. Jsme malá obec, takže jsme tu na úřadě právě jen my dva. Navíc mám neuvolněnou funkci, takže starostuju po práci. Do práce chodím od půl páté, abych mohl být už v jednu hodinu doma. Musím toho zkrátka stihnout hodně.

Dalo Vám to úřadování něco?
Když jsem se tehdy zamyslel, že vlastně půjdu za rok do důchodu, bylo mi nanic, že už bych neměl být mezi lidmi. Kdežto tady musí být člověk neustále ve střehu. A já mám rád, když se kolem mě pořád něco děje.