Z hořícího domu stačili vynést jednoho pejska, další domácí mazlíčky – psa 
a kočky – se jim už vysvobodit nepodařilo. Kromě svých životů a psa nezachránili nic. Plameny udělaly z rodinného domu ruinu určenou k demolici a sedmičlenná rodina přišla o střechu nad hlavou.

Rodině naštěstí přispěchal na pomoc Obecní úřad v Bezvěrově, který Tomaškovým poskytl prozatímní přístřeší 
v podobě jednopokojového bytu. Obec zároveň spustila sbírku a velkou solidaritu prokázali i lidé z celé republiky, kteří posílali oblečení a jiné materiální věci. „Ze sbírky, kterou pořádal obecní úřad, jsme si koupili pračku, ledničku a myčku. Museli jsme, protože nám všechno shořelo," řekla Hana Tomašková.

„Solidarita lidí je veliká. 
V pondělí jsme byli v Radnici u Rokycan pro stěnu. Lidé stále volají a ptají se, co potřebujeme, abychom se mohli zabydlet. Jenže všechno se nám do jednopokojového bytu nevejde, tak nám věci schovají do doby, než si seženeme větší bydlení. Všem hodně děkujeme," těšilo Josefa Tomaška.

V současnosti rodina shání větší bydlení, protože jeden pokoj a kuchyňský kout sedmičlenné rodině nestačí. „Hledání bytu je zatím bezvýsledné. Nabízelo se nám bydlení buď daleko, nebo neobyvatelný dům, kam bychom 
s dětmi nemohli jít," uvedl.

První dny po požáru domu byly podle rodiny hrozné. „Kdo to nezažije, tak si to nedovede představit. Nikomu nepřeju to zažít. Někdy si člověk přál, aby tam zůstal, jenže když si vzpomene na děti…," říká přerývaně Tomaško se slzami v očích.

Jeho manželka je na mateřské dovolené s desetiměsíčním dítětem, Josef Tomaško chodí do práce. „Musím chodit do práce, protože peníze jsou potřeba. Člověk se tomu musí nějak postavit, ale je to těžké," povzdechl si Tomaško.

Podle něj ztrátu domova nesou těžce i děti, které brečí, že chtějí domů. „Těžko se jim to vysvětluje. Pořád chtějí domů do domečku. Je to hrozné. Těžko se mi mluví. Byli jsme tam šťastní, měli jsme tam zahradu… Je to šílené," posteskl si.

Příčinou požáru domu byla sušička na prádlo. „Koupil jsem ji manželce a myslel jsem, že jí udělám radost. Bohužel. Nevím, co se stalo nebo co tam bylo. Přišel jsem a hořelo. Několikrát jsem vyskakoval 
z okna, protože jsem se asi třikrát vracel do baráku. Děti jsme vylifrovali jako první, ale byla tam zvířata. Jenomže pejsek a kočky se někde schovaly a bohužel už jsme je nezachránili. Zůstala nám jen fenka čínského naháče," mrzelo Tomaška.