Přesně deset let uplynulo v sobotu od útěku dvou nebezpečných vězňů Romana Čabrady (39) a Rostislava Roztočila (68) z plzeňské borské věznice. Dvojice se tehdy nechala zabalit do falešné palety s papírem a z areálu ji vyvezl kamion. Útěk trestanců poukázal na špatné bezpečnostní podmínky ve věznici, které doplnilo selhání lidského faktoru. O místo tak přišlo několik lidí včetně ředitele. Během následujících tří let pak bylo vyměněno 95 procent pracovníků na středních velitelských funkcích.
Věznice prošla mnohými změnami a to, co se stalo před deseti lety, by se nemělo opakovat. Bezpečnostní podmínky jsou na vysoké úrovni.
Do Plzně byl krátce po útěku vězňů zakoupen speciální snímač tepové frekvence, který je schopen odhalit ve vozidle živý organismus na základě tlukotu srdce. Tehdejší generální ředitel Luděk Kula si pochvaloval účinnost detektoru, neboť dokáže zachytit i potkana nebo malou myš. Manipulace se zařízením přitom není nikterak složitá, stačí pouze připojit čidla na několik míst na voze a během několika vteřin strážný ví, zda ve vozidle někdo je.
Do věznice bylo dále instalováno detekční křeslo. Umí prohledat tělní dutiny, zjistí skrytou SIM kartu, je schopné vyhledat mobilní telefon i v žaludku člověka.
Po útěku vězňů byla též zmodernizována zeď kolem areálu káznice, která ještě před úpravou měřila v nejnižším bodě pouze 2,9 metru. Po úpravě dosahuje až sedmimetrové výšky, doplňuje ji ostrý žiletkový drát. Kdo by chtěl tuto zeď přelézt, skončí zřejmě s trvalými následky. Investice za 36 milionů korun byla dokončena v roce 2009.
close
zoom_in
Vězni prchli do zahraničí
Roman Čabrada (39) a Rostislav Roztočil (68) si útěk pečlivě plánovali po dobu několika měsíců. Při ranním sčítání v půl jedenácté byli oba ještě na místě. „O tři hodiny později bylo zjištěno, že nejsou v pracovní skupině, v níž měli být. Proto vedení věznice nařídilo nové sčítání, při kterém už oba vězni chyběli," řekl tehdy mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun.
Čabrada si na Borech odpykával trest za vraždu německého starosty a obchodování s drogami, Roztočil za vraždu egyptského studenta z roku 1975.
Roztočila zatkli policisté pět dnů po útěku u jeho sestry v německém Stuttgartu. Čabradu, odsouzeného na 24,5 roku, dopadli až v půli prosince 2005 ve francouzském Nice. Tomu pak plzeňský soud kvůli útěku k trestu přidal ještě 2,5 roku vězení.
Věznice PlzeňJe profilována jako věznice s ostrahou. Jsou zde rovněž oddělení pro odsouzené v typu věznice s dozorem a se zvýšenou ostrahou, oddělení specializované pro výkon trestu odsouzených s poruchou osobnosti a chování, způsobenou užíváním návykových látek (ostraha). Dále je zde oddělení specializované pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Roztočil, který tvrdil, že s vraždou egyptského studenta nemá nic společného, chtěl podle svých slov dosáhnout nového projednání své kauzy. V někdejším Československu byl odsouzen ke 24 letům vězení, v roce 1985 žil v Německu, takže do vězení nenastoupil, v Česku byl zadržen až v roce 2000. Kvůli snaze o znovuotevření případu přiletěl v prosinci 2006 z Německa do Prahy, kde byl zatčen. Rozsudek pro vraždu byl zrušen a bylo nařízeno nové projednání. Zároveň bylo v únoru 2007 zastaveno trestní stíhání kvůli útěku z Bor.
V novém procesu byl muž uznán vinným a odsouzen ke třinácti letům vězení. Roztočil však do vězení nenastoupil a vrátil se do Německa. Tamější úřady jej v roce 2009 odmítly do Česka vydat. Loni v únoru německý soud rozhodl, že vzhledem k výjimečným okolnostem kauzy Roztočil do vězení nemusí.
close
zoom_in
Také chtěl na svobodu. Přijela si pro něj žena
Po útěku vězňů Čabrady a Roztočila se z borské věznice už nikdo takovým způsobem jako oni, tedy v paletě na korbě kamionu, nedostal. Bezpečnostní podmínky se zlepšily, zpřísnily se též kontroly ze strany dozorců.
V listopadu 2009 se však podařilo uprchnout nebezpečnému recidivistovi, vězni Pavlu Tauchenovi. Nebylo to z areálu věznice, ale z Fakultní nemocnice v Plzni na Borech, kam jej vezla eskorta na vyšetření uší. Na vězeňský vůz v nemocnici od rána čekala Tauchenova manželka Dagmara. Bílé dodávky s fialovým prohem se dočkala kolem třinácté hodiny. Když dozorci vězně vedli, přistoupila k nim s pistolí v ruce se slovy: „Pusťte mi ho."
Dvojice pak prchla k plechových vratům u zadního vchodu nemocnice a naskočila do připravené modré fabie a ujížděla směrem na jižní Plzeňsko. Manželský pár dopadli policisté následující den večer v Hajanech na Strakonicku.
Při přestřelce proti sobě Tauchen obrátil zbraň a zabil se výstřelem do hlavy. Tauchenovou zasáhl jeden z policistů do hrudníku a osmadvacetiletá žena pak v nemocnici několik dní bojovala o život.
Vyšetřovací komise Vězeňské služby ČR poté dospěla k tomu, že v den převozu Tauchena do nemocnice porušili dozorci své služební povinnosti. O místo a hodnost kvůli tomu tehdy přišel velitel eskorty. Dalším třem členům eskorty byl snížen plat. Podle nadřízeného orgánu měla eskorta proti Tauchenové zakročit.
