Už v červnu letošního roku si budou moci lidé prohlédnout Semlerovu rezidenci v Plzni na Klatovské třídě, opravdový skvost moderní architektury. Celý dům a byt Semlerových, který navrhoval světoznámý architekt Adolf Loos se svým studentem Heinrichem Kulkou, prošel během několika let náročnou opravou. Prohlídková trasa bude součástí souboru interiérů „Adolf Loos Plzeň“.

Rezidence je rozdělena do dvou částí, z níž polovina je historická část s prohlídkovými trasami a druhá polovina zahrnuje návštěvnické centrum, reprezentační prostory pro konference, besedy i diskuse či tvůrčí dílny. „Dále rezidence nabídne také občerstvení v kavárně, která bude sloužit návštěvníkům k občerstvení, ale i zde se mohou konat pořady menšího rozsahu,“ informovala mluvčí Západočeské galerie v Plzni Gabriela Darebná s tím, že v rezidenci se počítá s konáním odborných přednášek, kulturních pořadů, literárních večerů i koncertů či edukačních pořadů pro veřejnost i pro školy.

Znalec Adolfa Loose: Při opravě Semlerovy rezidence nás překvapilo mnoho věcí

Historie domu byla dramatická a technický stav některých částí domu byl tristní, říká o Semlerově rezidenci architekt, znalec Adolfa Loosa a koordinátor opravy Petr Domanický. Dům rodiny Oskara a Jany Semlerových v Plzni s interiérem jejich bytu patří k předním památkám moderní architektury ve střední Evropě a jeho rekonstrukce vyšla na 102 milionů korun.

Oblíbený festival pouličního jídla Street Food Market v plzeňském DEPO2015 lákal na nabídky více než dvou desítek restaurací, bister, kaváren, pivovarů i dalších gastroprovozů.
DEPO2015 oslovilo gurmány, na festival jídla dorazily stovky lidí. Podívejte se

Můžete popsat rekonstrukci rezidence? Byla náročná?

Ano, byla náročná a trvala celkem deset let, i když čistého času tak čtyři roky. Západočeská galerie (ZČG) převzala dům do správy v roce 2012. V tu dobu už jsme začali připravovat využití domu, projekt a sháněli finanční prostředky. Do roku 2015 pak následovaly dvě menší etapy oprav, při kterých se podařilo rezidenci stavebně stabilizovat, tedy opravit střechy, zajistit suterén proti zatékání vody či vybudovat kotelnu. Rovněž se podařilo vyčistit celý interiér a zrestaurovat některé jeho nejpoškozenější části. Od roku 2015, kdy byla Plzeň evropským městem kultury, jsme téměř na tři roky dvě třetiny interiéru zpřístupnili. V roce 2019 pak začala ta nejzásadnější etapa oprav a restaurování.

Ta už tedy zahrnovala celkovou opravu domu?

Přesně tak. Odborníci kompletně zrestaurovali historický bytový interiér, který byl doplněný formou replik i o některé prvky, jenž se nedochovaly. Opravovala se také druhá část domu směrem na Klatovskou třídu. Tam vzniklo návštěvnické centrum, jehož součástí bude mj. univerzální expoziční prostor, prodejna publikací či edukační prostor pro školní programy. Bude tam také kancelář pro ZČG či kavárna. O patro výše byly vytvořeny prostory určené Plzeňskému kraji pro jednání či schůzky, využívat je ale bude také ZČG pro přednášky, výstavy či koncerty. V dalším podlaží pak vznikly tři byty, přistavěl se výtah zajišťující bezbariérový přístup. V domě je nově i depozitář pro uložení naší sbírky architektury, součástí bude i badatelna. Rovněž se restaurovaly fasády a stavěla se replika plotu. Opravovala se historická dvougaráž, nádvoří a zahrada.

V jakém stavu se rezidence nacházela?

Historie domu byla dramatická už od druhé světové války, kdy původní majitelé emigrovali a dům jim zabrali nacisté, následně stát a město. Po válce se tam řešila bytová nouze a v 50. letech byl byt rodiny Semlerových rozpříčkován na malé byty a takto zůstal až do roku 2012. Také byty v ostatních částech domu byly rozdělené na menší. Ve značné části Semlerova bytu vznikl hned po válce děkanát plzeňské lékařské fakulty, později s výukovými prostory. Až do revoluce sloužila hlavní obytná hala jako sklad knih pro fakultu, ta se odstěhovala až po revoluci. Dům desítky let postrádal odpovídající údržbu i přesto, že se interiér v roce 1969 stal kulturní památkou stejně jako ostatní Loosovy interiéry. Nutno ale říci, že původní interiér byl natolik kvalitní, že jej správci ani nájemníci sice moc neopravovali, ale také úplně nezničili. A můžeme být rádi, že se zachoval alespoň v téhle míře, i když technický stav některých částí byl tristní.

Do ústředního kola, které Fakulta pedagogická ZČU pořádá pod hlavičkou Jednoty českých matematiků a fyziků, se kvalifikovali žáci, kteří předtím zvítězili v krajských kolech, do nichž postoupili z kol školních. Foto: Plzeňský kraj
Ve Skvrňanech soutěžili mladí fyzici

Objevilo se něco, co vás překvapilo?

Ano, celá řada velmi zajímavých věcí. Už když jsme se připravovali na opravu a shromažďovali dokumenty, nejen z českých archivů, ale také z archivu ve Vídni. Z muzea v australském Melbourne jsme získali dokonce reprodukci obrazu, který se původně nacházel v obytné hale. Měli jsme i historické fotografie od rodiny Semlerových, která žije v Austrálii a velmi nám pomáhá. Během průzkumů jsme objevili různé otisky po odstraněných prvcích. V obytné hale chyběl odpočivný kout, který byl postupně zničený a část jeho prvků jsme objevili pod novodobými dlaždičkami. Z toho se následně vycházelo a formou kopie se podařilo ho vrátit do původní podoby.

Co zajímavého jste ještě objevili?

Třeba otisk původního sporáku v kuchyni či celou řadu věcí jako třeba firemní štítky truhlářské firmy, která celý interiér zhotovovala a které jsou na rubu všech obkladů v každém pokoji i se jmény truhlářů. Když restaurátor rozebral parkety, nalezl pod nimi jízdenku na tramvaj ze 30. let, která tam tehdy vypadla řemeslníkovi. Příjemné bylo, když nám památkáři z Národního památkového ústavu v době, kdy jsme interiér převzali, předali dvě krabice předmětů, které už před lety z domu zachránili. Nejvzácnější jsou hodiny, které jsme restaurované vrátili na původní místo.