Pietou nazývají kunsthistorici sousoší znázorňující Pannu Marii oplakávající mrtvého syna, sňatého z kříže. Ikonograficky se zde prolínají velikonoční příběh Ježíše Krista jako spasitele a výjevy ze života jeho matky. Piety patří k typickým projevům křesťanského umění již od 13. století.

Nejkrásnější sochou tohoto typu na území Velké Plzně je barokní Pieta od sochaře Lazara Widemanna v Křimicích. Sousoší tvoří nepřehlédnutelnou dominantu tamějšího Zámeckého náměstí. Zároveň kompozičně navazuje na výzdobu pilířů oplocení čestného dvora někdejšího vrtbovského, dnes lobkowiczského zámku. Tato výzdoba je tvořena souborem osmi soch antických bohů na zmíněných pilířích z dílny Lazarova otce Kristiána Widemanna (či Widmana, ano, toho, který sochami ozdobil morový sloup na plzeňském náměstí Republiky) nebo drobnějšími sochami dětsky vyhlížejících tzv. Puttů. Pomyslnou perlou v čelence krásy křimického zámku je pak Lazarova jezdecká socha sv. Jiří zabíjejícího draka, nejvýznamnější ze zde umístěných prací Lazara Widmana. K lítosti mnohých je tato nádherná socha od druhé poloviny 20. století zakryta nevzhledným dřevěným přístřeškem, který ji má ochraňovat před nepřízní počasí a kyselými dešti, které nesvědčí pískovci, z něhož je vytvořena. Možnost nahlédnout pod bednění se tak otevírá návštěvníkům jen v čase prohlídek zámeckých expozic.

Jezdecká socha však tvořila v minulosti svého druhu protipól Piety. Původně stávala zcela vzadu na konci Zámeckého náměstí a mezi oběma sousošími se nacházela rozlehlá nádrž. K přemístění sv. Jiří bojujícího s drakem na čestný dvůr zámku došlo v roce 1902.

Pohledově se hlavní partie Piety obracejí k průčelí zámku. Na vysokém podstavci, opatřeném aliančním znakem pánů z Vrtby a ze Steinau, se vznáší efektní dramatický výhev se zlomenou matkou, Pannou Marií, držící na klíně bezvládné tělo svého ukřižovaného syna. Nad její hlavou se vznášejí tři okřídlené hlavičky truchlících andílků a draperie přehozená přes příčné břevno Kristova popravčího nástroje, kříže. Sousoší je ovšem důvtipně komponováno také zezadu. Zleva shlíží za sedící Marií na diváka lebka, symbol smrti, vpravo pak u Kristových nohou leží symbol jeho mučednictví, trnová koruna. Detaily přece jen ne tak obvyklého pojetí kompozice, která je vysoce hodnocena kunsthistoriky. Rozhodně jde o jednu z nejlepších prací Lazara Widemana z doby před polovinou 18. století. Pieta bývá datována k roku 1745.

Plzeňský rodák Lazar Wideman se svému umění vyučil jednak v dílně svého otce Kristiána, vykonal však také studijní cestu do Itálie, významného centra umění. Odsud se vrátil v roce 1727, aby převzal otcovu dílnu. Lazarovy sochy spatříme nejen v Křimicích, ale také v Plzni, třeba na Rooseveltově mostě nebo uvnitř františkánského kostela, či dalších místech v regionu nebo dokonce ve středních Čechách.

Autor: David Růžička