Krucifix. Kristus přibitý na kříži. Symbol křesťanství i jeho ústřední zvěsti – Velikonoc. Vypráví příběh o Boží oběti na vykoupení lidstva. K Bohu se s nebývalou naléhavostí obraceli Plzeňané i v první třetině 17. století, Evropu tehdy sužovaly útrapy kruté třicetileté války. Plzeň tento konflint fatálně poznamenal již na samém počátku. V roce 1618 protestantský generál Petr Arnošt z Mansfeldu pokořil dosud pyšnou katolickou Plzeň, která patřila k nejvýznamnějším městům v Českých zemích. Těžkými boji byla poničena téměř třetina města. Šlo o hodně hořkou pilulku, těžší o to, že Plzeň do té doby ještě nikdy v historii nebyla dobyta. A z rány, kterou jí protestanté zasadili, se vzpamatovávala téměř tři sta let.

Pro zajímavost, asi tři měsíce před vztyčením velkého dřevěného krucifixu při vnější jihovýchodní stěně kněžiště plzeňského ústředního chrámu, sv. Bartoloměje, v Plzni pobýval proslulý generál císařských vojsk, Albrecht z Valdštejna. Štěstěna se od něho již odvracela, nejdříve jej císař zbavil velení a 25. února 1634 nemocného vojevůdce zavraždili vlastní generálové v Chebu.

V Plzni se lidem tehdy rozhodně nevedlo dobře. Zápis z kroniky prozrazuje, že chudý žák zdejší latinské školy Jan Herynk se zavázal patřit ďáblu tělem i duší, když od něho dostane každou sobotu sto tolarů.

Generálstrážmistr Hubaldus Ruck se rozhodl obrátit k Bohu, Co přesně bylo jeho pohnutkou ke vztyčení nádherného krucifixu, který zejména řezbářovým provedením Kristova zmučeného těla jistě budil údiv ve všech, kdo dílo tehdy spatřili, nevíme. Až do konce 19. století hlásal latinský nápis na kříži: „Kristu Spasiteli, za vlády božského Ferdinanda II., Hubaldus Ruck, generálstrážmistr, postavil tento památník k uchování památky nejvznešenějšího rakouského domu, v městě Plzni, vždy katolické a věrné, roku 1634, 11. dubna“.

Mohlo to nějak souviset s císařovou plánovanou návštěvou Plzně? Vkládal do takto pojatého památného krucifixu jeho objednavatel nějaké konkrétní naděje, spjaté například s vojenskou kariérou? Nevíme. Ferdinand II. navštívil město mezi 17. až 20. květnem roku 1634. Císař římský, král uherský a český se zde s vojskem zastavil na cestě do německého Řezna. Ze zápisů víme, že v Plzni provedl mimo jiné přehlídku vyzbrojené jednotky plzeňské měšťanské mládeže.

Nádherný krucifix Hubaldus Ruck nejspíš objednal od mistrů řezbářů z jižního Německa. Dodnes je toto dílo překrásnou a významnou ranně barokní památkou na území Plzně. I když v současnosti se Kristus sám nachází v rukou restaurátora. Kunsthistorici na provedení sochy oceňují klidný výraz Krista, který právě přinesl osobní oběť za vykoupení lidstva. Tvář s jakoby zachyceným posledním vydechnutím kontrastuje s ještě doznívajícím napětím svalstva atletického těla. Dojem umocňují zvýrazněné naběhlé žíly. Dramaticky pojatá draperie bederní roušky se vzdutými cípy zaujme realistickým provedení i takových detailů, jakými jsou provazy, jimiž je uvázaná k tělu. Sugestivně působí také krůpěje krve kolem Kristových ran. krucifix se tehdy tyčil nad náhrobky městského hřbitova, jenž obklopoval svatobartolomějský chrám až do reforem Josefa II. v závěru 18. století, kdy byly hřbitovy v centrech měst z hygienických důvodů rušeny.

Před deštěm sochu a kříž chrání malá stříška, na níž je ze spodu namalováno modré nebe se zlatými hvězdami. Nechybí ani nezbytný nápis, jenž nechal na Kristův kříž podle biblického vyprávění přibít Pilát Pontský: INRI. Jde o zkratku latinského Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský. Nad zmíněnou stříškou spatříme ozdobně provedený monogram IHS, který se vykládá jako zkratka latinského Iesus Hominum Salvator, tedy Ježíš Spasitel Lidstva.

Autor: David Růžička