V šestém velikonočním díle si přečtete o sochách apoštolů v kostele ve Františkánské ulici, které se chlubí unikátním technickým řešením.

Olivety či Olivetské hory s postavami Ježíše Krista a několika spícími apoštoly z okruhu jeho nejbližších následovníků jsou jedním z typických pašijových výjevů, které se do Čech a na Moravu dostaly ze sousedního Německa již v časech vrcholného středověku. Slovo pašije pochází z latinského passio a znamená utrpení. Jde tedy o příběh umučení a smrti Krista, vnímaného křesťany jako Spasitele lidstva. Olivety se mohou nacházet někdy zvenčí, v Plzni je jedna taková za mříží u slavného andělíčka Ošahánka za kněžištěm ¨katedrály svatého Bartoloměje. V současnosti se ale sochy této Olivety z konce 15. století restaurují.

Doslova unikátní výjev Krista na Olivové hoře se ovšem nabízí očím návštěvníků v předsíni kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Františkánské ulici. Vpravo, okolo vstupu do zpovědní místnosti, vídíme spící apoštoly sv. Jakuba, Petra a Jana. O kus výše bdí klečící Kristus ve smrtelných úzkostech, protože ví, že jej čeká ukřižování, ale zároveň je připraven vše podstoupit jako nezbytnou podmínku k vykoupení lidstva. Sváří se v něm božské s lidským. A že nejde o jednoduchý vnitřní boj potvrzuje i anděl s kalichem, stojící před Kristem. Jak je to zapsáno v evangeliu svatého Lukáše na stránkách Bible: „Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.“. Kalich pak odkazuje přímo na Ježíšovu modlitbu k Bohu: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň“. Odtud také pochází úsloví „kalich hořkosti“. Apoštolové, vzdálení asi „jen co by kamenem dohodil“ usnuli zármutkem. „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení,“ slyšeli o chvíli později přímo od Krista.

Sochy ve zmíněném františkánském kostele jsou zajímavé i svým ztvárněním téměř v životní velikosti. To ale není jejich jediným tajemstvím! Jak prozradil architekt Jan Soukup, který v roce 2000 navrhl současné uspořádání Olivety, sochy apoštolů mají totiž podvozky s kolečky. To proto, že jsou velmi těžké na manipulaci. Návštěvník se může sám přesvědčit, žádný z podstavců se totiž nedotýká přímo svého podkladu!

Sochy vytvořila v roce 1938 rakouská firma Stuflesser ze St. Ulrichu, jenž leží u tyrolského Grödentalu nedaleko Brixenu. Objednavateli byli bezdětní manželé Liškovi, dobrodinci a mecenáši plzeňského františkánského kláštera i jeho kostela. Sami terciáři téhož řádu. Chodíte-li se dívat k plzeňským františkánům o Vánocích na velký betlém s figurami rovněž v téměř životní velikosti, nemýlíte se, pokud vás napadne, že jde o stejnou firmu i stejné objednavatele. Navíc, manželé Liškovi jsou mezi postavami přicházejícími k Betlému dokonce přímo ztvárněni! Pán nese na ramenou beránka, paní drží na hlavě džbán.

Olivová hora u plzeňských františkánů vystřídala před vypuknutím druhé světové války původní Lurdskou jeskyni. V roce 1999, když vyvstala potřeba zřízení vhodné zpovědní mísnosti v chrámu, to vypdalo dokonce na odstranění soch. Janu Soukupovi se ale nakonec podařilo najít řešení. Takové, jaké vidíme dnes. Vyrazíte-li se na sochy apoštolů a Krista podívat (kostel bývá otevřen i během lockdownu), můžete si připomenout také výše zmíněný velikonoční příběh. A přesvědčit se sami, že v Plzni jej zvěstují apoštolové na kolečkách!

David Růžička