Kristus mířící prstem levice k nebi, zatímco otevřenou dlaní pravé ruky vyzývá k následování. Mistovské dílo německého historického malíře a sochaře Otto Lessionga zdobí hrob rodiny Kalser z nejstarší části plzeňského ústředního hřbitova od roku 1912. Dokládá, že česko-německá rodina z Plzně, vlastnící lékárnu U Bílého jednorožce na plzeňském hlavním náměstí, si mohla dovolit zaplatit zhotovení sochy pro svou reprezentativní hrobku od ve své době nejen velmi módního a vyhledávaného umělce, který pracoval i pro německý císařský dvůr.

Otto Lessing byl synem malíře – krajináře Carla Friedricha Lessinga a prasynovcem básníka – filozofa Gottholda Ephraima Lessinga, který napsal vlivnou esej o mezích malířství a poezie nazvanou Laocoon. Zdá se, že umělecká dráha byla Ottovi přímo předurčena! Základům malířství se vyučil u svého otce v rodném Düsseldorfu. Sochařství studoval u Carla Johanna Steinhäusera, mistra klasického stylu, na umělecké škole v Karlsruhe a později u medailéra Alberta Wolffa v Berlíně. A v tomto hlavním městě nově založené Německé říše si později sám otevřel ateliér „dekorativních soch“, doufal správně, že v hlavním městě nebude mít nouzi o zakázky. S jejich získáváním mu zpočátku vydatně pomáhal strýc Robert Carl Lessing, který měl kontakty na vlivné politiky i umělce. Hvězda Otto Lesinga začala koncem 19. století prudce stoupat. V roce 1890 byl přijat do Společnosti berlínských architektů a začal získávat zakázky k sochařské výzdobě budov. Ve výčtu bychom našli Říšský sněm, Městský palác Berlín i katedrálu, nechyběly by komerční stavby i soukromé vily na nejlepších adresách. Lessigova pověst vynikajícího sochaře se značnou reputací mu otevírala stále nové dveře. Stal se profesorem na berlínském uměleckém institutu, přestěhoval se na lepší adresu, navrhl rodinnou hrobku a pomník prastrýci básníku-filozofovi. Zajímavou položku ve výčtu děl Otto Lessinga představuje luxusní salonní vagon německého císaře Viléma II. Asi rovněž nikoho neudiví, že sochař získal tehdejší nejvyšší německé civilní vyznamenání za vědu a umění, řád Pour le mérite für Wissenschaft und Künste.

Rodina Kalserových patřila k plzeňské smetánce. Zmíněnou lékárnu provozovali již od 17. století! jim patřily ještě další domy, které byly pronajímány k obchodní činnosti. Lékárník Eduard Kalser s manželkou Paulinou rozhodně mezi plzeňskou městskou honorací nehráli druhé housle. Eudarda zvolili po polovině 19. století předsedou grémia plzeňských lékárníků. V roce 1883 vyfotografoval pan lékárník osobně pohledy na město Plzeň již zbavené krunýře středověkých hradeb a s rozrůstajícími se předměstími z ochozu věže chrámu svatého Bartoloměje. Spoluzakládal také významný plzeňský pěvecký spolek Hlahol. Syn, Eduard Kalser mladší, se stal hudebním skladatelem. Po druhé světové válce se ovšem poměry v Plzni prudce změnily a větší – německá – část rodiny byla v důsledku tzv. Benešových dekretů odsunuta.

Lessingova socha na plzeňském ústředním hřbitově představuje Krista vzkříšeného. Utrpení kříže, kterým prošel, připomíná kříž za jeho hlavou obklopený paprsky s monogramem IHS (Iesus Hominum Salvator, Ježíš spasitel lidstva) uprostřed. Architektura hrobky, vytvořená proslulou plzeňskou kamenickou firmou Jana Cingroše, se podobá náznaku antického chrámu se čtyřmi kanelovanými sloupy. Na pomyslném příčném trámu stojí mezi dvěma smutečními věnci jméno rodiny: Kalser. Pod Kristovýma nohama čteme latinský úryvek z ústřední křesťanské modlitby, Otčenáše: „Fiat Voluntas Tua – Buď vůle tvá!“ U Kristovy pravé ruky čteme jména Eduarda i Pauliny s daty narození a úmrtí. Socha byla vztyčena rok po úmrtí Eduarda, který pustil tento svět v roce 1911.. Manželka Paulina jej následovala o osm let později. Vzhledem k tomu, že v roce 1912 zemřel sám Otto Lessing, je plzeňský vzkříšený Kristus zřejmě jedním z jeho posledních děl.

David Růžička