„Dopředu jsem neměl přesně vymyšleno, jak bude dílo vypadat. Když tvořím, nechávám prostě ruce pracovat. Dopadlo to jako okno do přírody, kterým se může kdokoli podívat,“ říká Klíma. Při tvorbě používal pouze to, co v parku našel. „Při tomhle druhu umění se používají pouze přírodní materiály. Nedal jsem tam ani jediný provázek, s nímž bych větve navazoval. Pracuji jen s nejjednoduššími základními tvary, které nabízí příroda. Jen jí trochu pomáhám,“ konstatuje umělec, který má na svém kontě zatím pouze menší objekty. „Dosud jsem tvořil pouze z rákosu a kamínků. Připravoval jsem se na větší práci,“ dodává.

Pravidelně prý chodí pozorovat, jak se výtvor mění. „Působí na něj různé světelné podmínky. Vždycky se u podobných děl sleduje i to, jak si je příroda postupně rozebírá zpět. Takový poločas rozpadu,“ konstatuje.

Ohlasy prý má zatím pozitivní. „Dokonce když jsem tvořil, chodili za mnou i starší lidi a říkali, že se jim to líbí a že mi fandí. Hlavně mě těší, že dílo tu stojí i po čtrnácti dnech. Trochu se divím, že si z něj ještě někdo neudělal táborák,“ sděluje se smíchem Klíma.

„Je to nevšední, ale zajímavé. Borský park určitě potřebuje nějaké oživení. tohle se mi líbí,“ říká Plzeňan Jan Veselý.

Krajinné umění, takzvaný land art, vzniklo v šedesátých letech ve Spojených státech amerických. Směr se obrátil proti tradičnímu umění, jehož díla obvykle končí v galeriích či muzeích. Umělci svá díla tvoří přímo v přírodě. Styl se ve větší míře prosadil i v Evropě, především ve Velké Británii. „Jedním z důvodů, proč jsem se do práce pustil, bylo i to, abych dokázal, že takový typ umění se může prosadit i mimo ostrovy,“ doplňuje Klíma, který je absolvent Střední umělecko – průmyslové školy Zámeček v Plzni. Ve studiu chce pokračovat na pedagogické fakultě.