Nová inscenace je plná humoru, zároveň z ní ale vzhledem k válečné tematice mrazí. Jak vám sedí tahle zdánlivě nesourodá kombinace?
Hraje se mi to dobře, je velmi zajímavé, že v představení můžeme střídat veselost a hravost s bojem o život. Už jen tyto dvě linky nabízejí hodně možností. Dlouho jsem nehrála v pořádné komedii, užívám si to!

Válečné běsnění je bohužel i v dnešní době aktuální a kvůli ruskému útoku na Ukrajinu i velmi blízké. Myslíte si, že současné dění může v inscenaci rezonovat?
Určitě to na diváky bude působit. To téma je bohužel opravdu v dnešní době živé. A i kdyby nebylo, stejně si lidstvo druhou světovou válku v sobě nese, byl to obrovský zásah do dějin, do osudů lidí, na který není radno zapomínat. Být nebo nebýt je opravdu perfektně napsaná komedie. Myslím, že diváky zasáhne v tom dobrém slova smyslu. Měli by si při jejím sledování odpočinout od těch ne úplně hezkých informací, které nás zaplavují. Zároveň ale představení nese stopy k zamyšlení.

V představení ztvárňujete herečku Marii Turovou. V roli jejího manžela účinkuje Martin Stránský. Jak se vám s ním hraje?
S Martinem se samozřejmě známe už dalo by se říct dlouho, nejsme spolu na jevišti poprvé. Hraje se mi s ním dobře, je to herec, který je velmi talentovaný ať už, co se týče, komedie, tak tragédie. A je to hlavně dobrý chlap.

Činohra Divadla J. K. Tyla v Plzni uvede v sobotu 20. dubna premiéru hry Požár německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga.
Plzeňské divadlo uvede českou premiéru hry Požár slavného německého dramatika

Komedie je plná záměn, nedorozumění i převleků. Jak složité je pro herce zvládat někdy až zběsilé tempo, které hra má?
Baví mě to. Vím, že cokoliv se nám na jevišti stane, tak z toho dokážeme společně vybruslit a vše dotáhnout ke zdárnému konci. Samozřejmě, že se může stát, že někdo nepřijde na scénu přesně ve chvíli, kdy má, nebo neřekne přesně repliku… Ale i v tom je kouzlo divadla, které je pro mě nenahraditelné. Hodně se teď mluví o tom, že AI (umělá inteligence) může v mnoha směrech nahradit člověka. Podle mě se to divadla snad nedotkne, protože se tam dějí nepředvídatelné věci. Divák je tam teď, v daný okamžik a zažije něco, co už se nikdy nezopakuje. Prostě je to živé…stejně jako naše představení.

Vloni měl premiéru film Bod obnovy, kde jste si zahrála hlavní roli. Jak jste spokojená s výsledkem?
Jsem moc ráda, že to celé vyšlo, byl to běh na dlouhou trať. Mě to stálo pět let, ostatní na tom pracovali dokonce osm let, než se vše dalo dohromady. Za mě jde o obrovský úspěch. Sci-fi je žánr, který se u nás moc netočí, kdekdo se ho bojí. Myslím si, že jsme natáčení zvládli skvěle. Samozřejmě, že tam byly i chyby, ale myslím, že jsme vytvořili něco výjimečného, za což jsem šťastná. Mám ohlasy z různých koutů světa od lidí, kteří film viděli. Líbil se jim, dokonce z něj byli nadšení. Je to pro mě velká čest. Jsem šťastná, že mě něco takového potkalo. Nebývá zvykem, aby produkce pro takový film vybrala neznámou herečku, která ještě ve filmu nehrála. Je ale pravda, že debutantů nás tam bylo víc. Platilo to o režisérovi Robertovi Hlozovi, producentovi i kameramanovi aj. A přesto se nám podařilo vytvořit něco tak velkého. Máme pět Českých lvů, odezvy z celého světa. Díky.

Čím to podle vás je, že se snímek takhle vydařil?
Štěstí bylo, že jsme měli Roberta, který je velký perfekcionista, má tah na branku. Přesně věděl, co chce. Neuhnul ze své cesty . A on měl štěstí, že narazil na producenta, jako je Honza Kallista, který mu všechno umožnil, sehnal lidi, které potřeboval. Robert s kameramanem Filipem Markem měli od začátku vypracovanou takzvanou filmovou bibli, kde byl rozpracován záběr po záběru, tak, aby se ušetřilo co nejvíce času a peněz. Sci-fi je obrovsky finančně náročný žánr. Měli všechno nachystáno roky dopředu, což se pozitivně projevilo.

Z baletu Čajkovský, který připravilo plzeňské Divadlo J. K. Tyla.
Plzeňské divadlo připravilo balet o osudu a touhách skladatele Čajkovského

Film zpracovává námět, kdy lidé v budoucnosti mají právo být po nehodě či jiné nepřirozené smrti oživeni. Stačí si jen pravidelně vytvářet digitální zálohu své osobnosti. Byla byste ráda, kdyby něco podobného bylo možné i ve skutečnosti?
Samozřejmě jsem nad tím milionkrát přemýšlela a pořád nemám jasnou odpověď. Kdyby se, nedej, Bože, něco stalo mému dítěti, okamžitě bych to chtěla. Jenže zároveň se ptám, kam by to vedlo? Bylo by to ještě moje dítě, byl by to stejný člověk? Nezkoumala bych, jestli se dcera nezměnila, zda se nechová zvláštně, protože byla obnovena? Otevírá to spoustu neznámých. Uvažovala jsem i nad tím, jak by se třeba děti chovaly na hřišti, kdyby věděly, že když si ublíží až s třeba fatálním následkem, nic se vlastně nestane, protože mohou být obnoveny. Nebyly by méně opatrné? Jak by se k sobě navzájem chovaly? Je tam hodně neznámých, a strašáků, co by to mohlo způsobit. Jasnou odpověď v sobě nemám. Pořád si myslím, že hrát si na Boha, není dobře. Druhá věc je, že už to lidstvo dělá, a kam to směřuje, ať si každý odpoví sám. Stejně se domnívám, že příroda nás vždycky obejde, ať děláme cokoliv. Když se podíváte například na Černobyl, kde došlo k jaderné havárii. Člověk tam ještě fungovat nemůže, ale příroda už si cestu našla. To je pro mě trochu uklidňující odpověď na otázku, co by následovalo, kdyby se s lidstvem něco stalo. Příroda a krása naší planety může zůstat a přetrvat.

Roli policistky z Bodu obnovy jste si zopakovala ještě v originální upoutávce na slavnostní vyhlášení cen Českého lva, v níž účinkovali držitelé nominací za herecké výkony. A také moderátor Marek Eben. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Hrozně hezky. Je to šarmantní muž, který úžasně vypráví, má překrásnou češtinu. Říkal mi, že je nervózní ze živého přenosu. Což ubralo na nervozitě mě. Vyprávěl mi i o tom, že s manželkou kouká na všechny nominované filmy, aby přesně věděl, o co v nich jde. Přišlo mi skvělé, že tomu věnuje tak velkou přípravu. Příjemná spolupráce byla s celým týmem. Jsem také ráda, že jsem se mohla potkat se Simonou Pekovou, což je výjimečná žena.

Díky filmu jste se dostala do většího povědomí. Pozorujete to v běžném životě?
Upřímně se mi děje víc v Praze, že mě lidi sem tam poznají, v Plzni nic moc nepociťuji. Sem tam nějaká žádost o fotku, podpis…vždycky to potěší, ale ne vždy mám čas odepisovat (tímto se omlouvám), ale to se dělo i před Bodem. Zvedlo to samozřejmě větší vlnu zájmu na sítích, občas mě osloví někdo, kdo by chtěl, abych si na nějakou akci vzala třeba jejich šperky, kabelku… To jako žena přijímám s obrovským nadšením. Často jezdívám do Prahy za prací a po cestě tak přemýšlím a říkám si, že jsem fakt spokojená. Do Prahy se za chvíli stěhujeme, těším se, jsem zvědavá a stejně pro mě vždycky bude nejdůležitější, aby to naše děcko bylo zdravé a šťastné.